Lovec ľudí

Slabé. Můj oblíbenec Michael Mann se tu příliš nepředvedl. Vizuálně sice pěkné, nicméně po vypravěčské stránce slabé. William Petersen je fajn, nicméně Brian Cox, ačkoliv Hannibala zvládá více než dobře, v porovnání s modernější adaptací s Hopkinsem jednoduše zapadá. Navíc to finále je trestuhodně nezvládnuté. (30.03.2012)

Celá série snímků na motivy Harrisových knih o sériových vrazích trpí srovnáváním s Mlčením jehňátek, které nasadilo laťku příliš vysoko a ukázalo, jak má správně atmosférický thriller vypadat. Lovec lidí tomu částečně unikl, protože vznikl jako první a není tedy zatížen očekáváním fanoušků. Z celkové pětice filmů ho řadím na předposlední místo před Hannibala - Zrození, který spadá do škatulky pitomých filmů, kdežto Lovec lidí do kategorie bezkrevných a neatmosférických snímků, které jsou ve všech ohledech v šedém průměru. Tento film ale prohrává i s Ratnerovou pozdější verzí, a to nejen kvůli přítomnosti, resp. absenci, Hopkinse v roli legendárního doktora Lectera. Lovec lidí má celkově slabší záporáky, protože jejich vyšinutost je zjevnější. V Červeném drakovi hráli skutečně špičkoví herci, kteří propůjčili svým postavám nejednoznačnost, zejména Ralph Fiennes v hlavní roli remaku exceloval. Lovec lidí je poznamenaný kvaziestetikou 80. let, příznačné je, že vyšetřovatelovu partnerku hrála modelka a nikoliv áčková herečka. Má přetaženou stopáž a celkově rutinní režii. Celkový dojem: 45 %. (30.03.2010)

Teprve nedávno jsem se dověděl, že tohle je první verze Červeného draka, kterého později natočil Bret Rattner. Díval jsem se bohužel jen v angličtině, protože CZ titulky nejsou k sehnání, ale byl jsem provedením docela nadšen. Zaujalo mně zpracování a neobvyklá hudba. Teď už vím kdo je Michael Mann... Jenom škoda že tenkrát na Hannibala neměli Hopkinse, Manhunter mohl být nadprůměrný horor/thriller, který mohl být klidně i na úrovni Mlčení jehňátek. Dnes, po natočení Červeného Draka a prakticky celé série Hannibal už tenhle film nemá šanci..:( (06.11.2006)

Vynikající a nedoceněné dílo, které v roce 1986 zapadlo v kinech, ačkoliv vzniklo na základě bestselleru Thomase Harisse, jehož následující adaptace (SILENCE OF THE LAMBS) patří mezi celosvětové kasovní trháky. Michael Mann zde pracuje se svými typickými prosředky, do detailu studuje řemesla postav, zaplavuje nás svými namodralými odstíny, stylovostí, díky které jen dostává snímek určitou nadčasovost - jednoznačně ho zařadit do běžné produkce let osmdesátých nelze. Specifická mannovská atmosféra je zde ještě podržena (jako obyvkle) skvělým výběrem hudby, mimo jiné např. Klaus Schulze, spoluzakladatel mannovým miláčků z Tangerine Dream. Díky Brianu Coxovi dostala postava Hannibal Lectera pro jednou nádech slabosti. (07.09.2016)

Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře. (13.07.2013)