Lovec ľudí

Lovec lidí je bohužel vzácnou výjimkou, kdy je originál slabší než pozdější remake. Ačkoli se Michael Mann drží poměrně věrně knižní předlohy, pojal Červeného draka více jako detektivku. Spíše než na psychologii hlavních postav se tak soustředí na průběh samotného vyšetřování. I tato verze mi přijde poměrně zdařilá, musím vyzdvihnout hlavně geniální soundtrack ve stylu 80s. Na rozdíl od Demma či Rattnera vsadil na méně známé herce a Brian Cox v roli Hannibala-kanibala překvapivě nezklamal, ale bohužel tu má jen minimum prostoru. Také Tom Noonan je dokonalý exot. Kdybych neznal Mlčení jehňátek a vůbec celou sérii s Anthony Hopkinsem, dal bych klidně čtyři hvězdičky, ale při vzájemném porovnání je Lovec lidí přeci jen někde jinde. (07.07.2011)

Možná to bude znít lehce zvráceně, ale Manhunter je "krásný snímek". Ideální do deštivé pozdní noci, či časného rána k panáku tulamorky. Další mé ujištění, že M. Mann točil nejpůsobivější snímky v době, něž začal experimentovat s digitální kamerou. (Byť, zde se teprve "rozehříval"). Zda-li jde o náhodu, nebo to má nějakou hlubší souvislost, nechť posoudí jiní. Spíše to bude, ale otázka dobrého scénáře (předlohy). Protože vystavět příběh a umně gradovat atmosféru, Mann vždy zvládal na jedničku. (Tou Red Dragon Thomase Harrise bezesporu je). Nechtěl jsem srovnávat originál a remake, ale lze se ubránit?! Mann má tradičně navrch v již zmiňované umně gradované hutné atmosféře, lépe vykreslené (vystavěné) psychologii jednotlivých postav (zejména agenta Willa Grahama), tradičně dobře zvolenému hudebnímu doprovodu a především W.L. Petersen válcuje E. Nortona. Výtku mám pouze k lehce uspěchanému závěrečnému finále. To Ratnerův snímek těží především z excelentního R. Fiennese (byť nemůžu říct, že Tom Noonan by svou roli nezvládl, ALE....) AND THE WINNER IS.....THOMAS HARRIS! 75% (11.07.2011)

Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! (14.08.2009)

Režijní styl Michaela Manna se k téhle látce skoro vůbec nehodí (Ratnerovo pojetí mi překvapivě sedělo mnohem víc). Rozebírat a porovnávat herecké obsazení a výkony s novější verzí by zabralo tak půl dne (každopádně by však tenhle film měli zhlédnout všichni fandové Stephena Langa, kteří ho znají pouze z AVATARA ;)). Kdyby to aspoň nebylo tak ospalé a utahané... :( 50 - 60 % (23.03.2010)

Nepatřím sice mezi skálopevné příznivce Mannovy dosti specifické tvorby, přesto byla právě jeho vize Harrisovy série tou, v níž jsem po fenomenálním seriálu vkládal největší naděje. Proto mě docela zaskočilo zaměření na samotné procedurální vyšetřování na úkor prakticky jakékoliv psychologie. Toto překvapení nad dnes už více či méně nezajímavým pojetím kriminálky nicméně nakonec bledlo vedle pravidelných šoků ze soundtracku, který dokázal zkazit i jinak slušné scény se samotným Červeným drakem, jehož obsazení ani provedení sice nestačí na Richarda Armitage, ale když nic jiného, svou podivností se mu ve výsledném dojmu alespoň blíží. A protože zbytek dojmů, Coxe v roli Hannibala nevyjímaje, nijak výrazně nenadchnul ani nezaujal, na tváři mi kvůli té zprasené hudbě zůstal jen rozčarovaný výraz, Manhunter totiž až nepříjemně moc zestárnul. (12.09.2015)