Réžia:
Michael MannScenár:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Michel RubiniHrajú:
William Petersen, Kim Greist, Joan Allen, Brian Cox, Dennis Farina, Tom Noonan, Stephen Lang, Frankie Faison, Garcelle Beauvais, David Allen Brooks (viac)Obsahy(3)
Psychologický thriller podle novely Thomase Harrise, autora "Mlčení jehňátek". Policie je stále bezmocná v pátrání po psychopatickém vrahovi, který za úplňku koná své děsivé činy. Jedině penzionovaný úředník Will Graham (William Petersen), který se dokáže vžít do duše druhého člověka, se dokáže k vrahovi přiblížit. S pomocí uvězněného vraha studentek, choromyslného psychiatra Hannibala Lectora, se Grahamovi podaří nalézt psychologický motiv vražd. Vrah sní o tom, že po něm lidé touží. "Když děláš to, co bůh dosti často, měníš se v to, čím bůh je." A svá vítězství si musí připomínat. Graham je nyní na správné stopě. (HBO Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (146)
Atmosférický thriller už s jasně viditelným Mannovým rukopisem. Hlavně v závěru se hodně dere napovrch. Petersen není vůbec špatný a Brian Cox, ten je přímo skvělý. Jeho Hannibal Lecktor na sebe na minimálním prostoru strhává veškerou pozornost. Je Hopkinsovi, více než zdatným konkurentem a to zde o "jídle" nepadne ani slovo. A jak už bývá u Manna zyvkem, hudba je prvotřídní. ()
Červený drak má vcelku slušně našlápnuto na to, být dobrým thrillerem, v tom ho však dost viditelně brzdí množství pomalu plynoucích a nezáživných scén. William L. Petetersen je sympaťák a Brian Cox jako Lecter byl taktéž poměrně přesvědčivý, ale jeho postavě bylo věnováno minimum prostoru, což je dost škoda. Zajímavá je též hudba, které se během filmu vystřídá spousta různých melodií. Zvláště závěrečná píseň od Iron Butterfly se k dotyčné scéně příjemně hodila. Pokud bych měla srovnat s novější verzí Červeného draka, tak lepšího zpracování se dostalo, a víc na mne zapůsobila právě tato z roku 2002. Co jsem však u Lovce lidí uvítala, byl, sice nijaký, ale zato nehollywoodský konec bez známého klišé "on se vrátil", které je obsaženo v remaku. Po celou dobu sledování mi vrtalo hlavou, odkud znám hereckého představitele onoho šíleného vraha, Toma Noonana. A pak, najednou mi to blesklo hlavou. Z krátkometrážního snímku The Moving Finger, podle krátké povídky mistra hororu Stephena Kinga. Zde ztvárnil postavu muže, jež se musí vypořádat s nezvaným hostem z koupelnové výlevky:) ()
Sonda do života vyšetřujícího lovce lidí, který se snaží dostat do mysle vraha, pochopit ho, cítit to, co cítí on a pak ho díky tomu najít. Další díla o Lecterovi jdou trochu jiným směrem a nemají takový důraz na samotné vyšetřování, kterým je Mann po celý film prakticky posedlí. Sbírání vzorků, hledání důkazů, hledání nového směru vyšetřování... Samotné vyšetřování a hledání stop je však dnes i v televizních seriálech mnohem zajímavější... Vše je dobře natočené s jistou dávkou vizuální jedinečnosti (včetně ozvučení, kdy přešel od Tangerine dreams v Pevnosti k více pop/rock/hardrock hudbě 80sátek, ale i na syntezátory Klause Schulze došlo:)) a hrdinové prochází temným lesem po tajemné cestičce, kterou divák občas dokáže odhadnout dříve než oni sami(video kazety). Mannův je les plný snahy pochopit draka, ale nestát se jím i přes temnotu v srdci každého člověka. Krom toho si všimněte růžové-fialové barvy, jejího použití a smyslu... v závěru mě to až fascinovalo a film mě i díky takovým drobnostem dokázal udržet v příjemném napětí. PS: ještě ty židle na konci jsou trochu... pohádkové, že?:) PPS:proč agent raději proskočí okno, než aby skrze něj střílel:) ()
William Peterson je charismatický herec a do téhle role se hodí víc než Edward Norton, ale samotné detektivní pátraní a (hlavně) odkrývání vrahovy identity působí jako nahodilý proces (např. závěrečné odhalení) oproti tomu, s jakou pečlivostí jsou zde komponované jednotlivé záběry. Dívat se na to tak dá ale i jako na sondu do zvuků 80. let, protože ten nadupanej synťákovej soundtrack frčí skoro po celou dobu filmu. ()
Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. ()
Galéria (68)
Zaujímavosti (37)
- Film měl nést původně název své knižní předlohy - Červený drak. Ovšem po neúspěchu filmu Rok draka z roku 1985 se producent Dino de Laurentiis (mimochodem producent Hannibala, Červeného draka a Hannibala - Zrození) rozhodl slovo "drak" z názvu vypustit, a vznikl Lovec lidí. (JohnO.O)
- Režisér Michael Mann obsadil Williama Petersena do hlavnej role po tom, čo ho videl vo filme Žít a zemřít v L. A. (1985). Zaujímavým faktom je, že Petersen si zahral 5 rokov predtým mini rolu vyhadzovača v snímke Michaela Manna Zlodej (1981). (Real Tom Hardy)
- Film, najmä jeho dôraz na forenzné a kriminalistické metódy vyšetrovania, sa považuje za jeden z hlavných faktorov a inšpirácií pre vznik krimi televíznych seriálov, ktoré sa hojne začali objavovať na prelome milénia. (Real Tom Hardy)
Reklama