Zloděj

Nejdřív byl THIEF a potom HEAT. Už v roce 1981 byl Michael Mann absolutní visionář, jen tady neměl tolik možností. Přesto se mu podařilo započít něco, co zcela dokonale provedl v případě HEAT, ať už to jsou příbuzné dějové linky, precizní režijní postupy (hlavně sledování procesních aktivit zlodějů) i trochu odlištěná atmosféra filmu, ve kterém vám hlavní hrdina nemá být moc sympatický. Výsledek je trochu zvláštní kriminálka, kterou nezkousnou všichni. Trochu bych to přirovnal třeba k POINT BLANK. Využití hudby Tangerine Dream byl samozřejmě výborný nápad a do nočního města, kde se THIEF převážně odehravá to sedí skvěle. Dějová mini linka s WIllie Nelsonem je taky výborná. Jediná výtka by patřila občas trochu zkratkovitému ději - vysvětluji si to tak, že Mann tenkrát neměl svolení natočit tříhodinový film, což byl evidentně záměr. (05.05.2016)

Skvělá neo-noirovka Michaela Manna, která patří bez debat k jeho nejlepším dílům. James Caan je 'zlej' snad pořád a vlastně bych řek, že to je první pořádná filmová role Belushiho (a navíc kromě účesu na něm nic nepůsobí komicky). Robert Prosky pravděpodobně odvedl skvělou práci, protože každej druhej mafiánskej boss se po něm jmenuje Leo :)) Bohužel na filmu se částečně podepsal onen pověstný zub času a ty heisty tak všeobecně působí tragicky, ale dá se to přežít - koneckonců supermoderních vykrádaček je teď v kinech min. dvacet do roka.. trochu jsem se pousmál, že se těma dveřma od trezoru prořezali kyslíkovým kopím bez kyslíku (ta jedna bomba by jim teda rozhodně nestačila) a ještě by se tam okamžitě udusili, ale když přišel na řadu payday a všechno potom, tak jsem na to okamžitě zapomněl. To mělo totiž ty správný černobílý koule. (31.07.2016)

Chtělo by se napsat, že Michal Mann natočil typickou kriminálku z osmdesátých let, jenže film byl natočen v osmdesátých letech :) Výborná hudba, hrdina s motivací a samozřejmě staré dobré že co se může pokazit se taky pokazí. Život na vysoké noze našeho hrdiny Franka si již brzy vybere svou daň. S blížícím se závěrem film přímo ukázkově graduje. 80% (03.03.2014)

Stará dobrá ruční práce – jak před kamerou, tak za ní. Těžko říct, jaké konkrétní výhrady má Rob Roy k inscenování loupeže, takže jen pro pořádek: pečlivý Mann si k natáčení přizval technické poradce z obou stran barikády, do svého filmu je nakonec i obsadil - a aby mu dodal šťávu, vyměnil oběma družstvům dresy. Bývalý zloděj John Santucci dostal výraznější roli, ozdoba policejního sboru Dennis Farina zase nastartoval zářivější hereckou kariéru. Jen Tangerine Dream při psaní hudby neměli Mannův cit pro detail... (02.02.2005)

„Oldschool je (někdy) zatraceně fajn a sexy :-) Jó to byly „staré dobré (Mannovi) časy“, kdy Michael ještě neexperimentoval s digitální kamerou a vše sázel na jednu kartu v podobě umně vystavěné teskné atmosféry s důrazem na propracovanou a následně rozkrytou psychologii ústřední(ch) postav(y) (viz Manhunter, Heat..). Když měl navíc k sobě po ruce ještě takový (ne)opracovaný klenot, jakým tehdy bezesporu byl (v nejlepších letech a formě) hrající J. Caan coby životem otřískaný (unavený s touhou usadit se a založit rodinu) profesionální zloděj šperků Frank, dostávající se však (po kývnutí na poslední velkou prácičku) čím dál tím těsněji do kleští mezi zkorumpovanou (chicagskou) policii a místní organizovaný zločin vedený mafiánem Leem (R. Prosky) je na nevšední zážitek zaděláno. A věřte, že kořist zahnaná do kouta umí vystrčit drápky a následně pořádně (smrtelně) kousnout, stejně jako vás J. Caan nenechá ani na okamžik na pochybách, že za sebou umí (bez pohnutí brvou) „pálit mosty“. Přičemž, pokud se vám do mysli vkradou myšlenky na určitou podobnost s pozdějším Mannovým majstrštykem HEAT, vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. V neposlední řadě potěší (alespoň některé z nás :-) T. Weld (coby Frankova osudová žena Jessie). P.s. co se týče zdejších nářků nad syntetizátorovou hudbou, dotazy (stížnosti) obratem směřujte na uživ Gilmour93. Určitě vám to milerád „osvětlí“. Souhlas, k „80´s“ padne jako dětská prdelka na nočník. Ostatně své by k tomu měl(i) jistě co říci i J. Cameron resp. B. Fiedel. Napoprvé za (silné) 4*, napodruhé (i s přihlédnutím k závěrečnému stylovému finále, které jsem si musel ihned po závěrečných titulcích dopřát znovu a překonávající v mých očích „face to face“ (z) HEAT) - 91% Přičemž doporučuji podávat za deštivého večera s panákem tulamorky po ruce. (02.01.2013)