Balada o Busteru Scruggsovi

Povídkový western bratří Coenů nabízí šest vzájemně nesouvisejících segmentů, z nichž rozhodně každý stojí za zmínku, ale náladové skoky mezi nimi mohou někoho mírně zdeptat (stejně jako digitální kamera, na níž je potřeba si chvíli zvykat). Avšak abych to vzal od začátku - The Ballad of Buster Scruggs: Bláznivá a překvapivě krvavá komedie se zpívajícím pistolníkem (Tim Blake Nelson), která baví brutálním humorem i dobře napsanými průpovídkami a písněmi hlavní postavy. Uteče možná až příliš rychle - 70%. Near Algodones: James Franco jako lupič-břídil, jehož komické utíkání před oprátkou bych si nechal líbit klidně na ploše celovečerní komedie se spletitějším dějem. Pánvičkami ověšený bankovní úředník je highlightem filmu - 70%. Meal Ticket: Je škoda a tak trochu šok, že prvními dvěma povídkami Coenovci zmlsali diváky humorem a poté na ně bez varování navalili poměrně depresivní neveselé drama, jež se dá číst jako metafora o smrti opravdového umění a jeho nahrazení laciným šarlatánstvím, co se lépe prodává. Zajímavé, ale chvílemi dost repetitivní a svou náladou to ke zbytku snímku vůbec nepasuje - 50%. All Gold Canyon: Jednoduchý, ale srdcem vyprávěný příběh jednoho zlatokopa, stojící na výkonu zarostlého Toma Waitse a nádherné přírodní scenérii. Jack London je z toho cítit na sto honů - 65%. The Gal Who Got Rattled: Troufám si říct, že příběhově nejzajímavější a nejcoenovštější segment, který se sice rozjíždí pomalu a tvoří dlouhou expozici postav, ale za to ke konci jako jeden z mála svým nečekaným závěrem opravdu zapůsobí - 75%. The Mortal Remains: Filozofická konverzačka na konec. Na papíře to možná vypadalo jako nejlepší možné zakončení filmu, ale reálně to diváka spíše dost unaví. Zamrzel mě docela nevyužitý Brendan Gleeson - 55%. Celkově vzato to byly příjemně strávené dvě hodiny a rozhodně žádné zklamání (jakým byl předchozí snímek bratří Coenů, Ave, Caesar!). Mohlo to však dopadnout daleko líp, kdyby komický ráz dvou prvních segmentů byl držen po celý film. (29.11.2018)

Čtvrtý příběh o zlatém údolí a pátý příběh o dívce, která se bála, jsou podle mě nejlepší. Následuje druhý příběh začínající přepadením banky a třetí o potulném divadelním představení. Nejsou tak dobré jako první dva, jsou ale zajímavým atmosférovém počinem na téma divokého západu. První příběh - balada, je technicky brilantní, ale nesedl mi. Poslední, šestý příběh je konverzačka v jedoucím dostavníku, která chtěla být ambiciózní, ukázat charaktery, ale podle mě neodpovídala zbytku filmu. (26.08.2024)

„Nechajte ho, on za to nemôže. Je to Francúz.“ Smutné, hravé, veselé, tragické, tragikomické, správnym spôsobom divné, temné i zábavné. Western nepatrí medzi moje najobľúbenejšie žánre, bratov Coenovcov nijako extra nemusím, poviedkové filmy detto. Ale toto sa mi páčilo, bavilo ma to. Najskôr sa mi do toho absolútne nechcelo, pozretie som odkladal niekoľko mesiacov a chvíľku som premýšľal, že by som tomu dal „len“ 60%. Ale nebolo by to fér. Je to parádička. Nie geniálna, nie srdcovka, ale mnohé z poviedok ma bavili viac než poriadne, herci sú dobrí, vizuálne i hudobne je to skvelé a fantastické. (17.01.2019)

Buster Scruggs ten dobrou mušku měl, jó... zato Coenovci kropí terče s hodně proměnlivou úspěšností. Většina kulek jde spíš do prérie. Nesourodá, nevyrovnaná antologie, která má připomenout romantické kouzlo westernů a západu, který nikdy nebyl... ale připomíná spíš, že Coeni už dávno nejsou mistři tónové ekvilibristiky, výstředních dialogů a brilantních point. Tenhle film spíš na sentiment hraje, než by ho sám dovedně vytvářel. Některé povídka (trupák, zlatokop) jsou vysloveně příšerné a mimo rytmus. I když se tu střídají nálady, celkový dojem je šíleně monotónní, i proto, že Coeni jen bezpečně variují. Nakonec s láskou vzpomínám na dementní verzi Limonádového Joe, oběšenecký blues Jamese Franca a psí baladu... zbytek nestojí ani za plivnutí do prachu. (25.11.2018)

Coenovci mě těntokrát trochu vylekali, protože po první povídce jsem si myslel, že najeli na podobně krutopřísně nevtipnou westernovou stezku jako Seth MacFarlane. Už druhá historka ale jemně proplula z pitoreskní parodie do vytlumené, černohumorné balady a nasadila klasicky coenovský balanc mezi zábavnou banalitou a mdlou artovostí. Mám rád povídkové filmy, které ve mně zanechávají pocit neúplnosti, smutku po tom, že jsem nemohl postavy jednotlivých příběhu poznat déle. A tohle je přesně ten případ - Waitsův zlatokop, dobrosrdečná dívčina z Oregonské stezky nebo lovci padouchů a jejich tajuplný vozataj se ke mě vracejí ještě týden po zhlédnutí. A to mají mazlíčci rádi. (18.11.2018)