Potomok

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)

Popravdě jsem od tohoto snímku nečekal příliš, o to příjemněji jsem však nakonec překvapený. Potomek je totiž opravdu povedený snímek, který sice neohromí originalitou, nápaditostí, natož nějakým výrazným zvratem, jelikož tvůrci své karty, se kterými budou hrát, ukázali již v první polovině filmu, nic z toho ovšem nakonec nemělo prakticky žádný vliv na výsledný, velmi působivý filmový zážitek, protože dokázali i přesto natočit vážně napínavý a působivý thriller. Téma reinkarnace tedy není rozhodně tématem, které by mě osobně nějak zajímalo, a i zde je podána a vysvětlena opravdu tou nejjednodušší možnou formou, která zrovna neoslní, ale jako nějakým zázrakem to funguje a vlastně hned od začátku se klučina projevuje způsobem, že i mě nebylo zrovna dvakrát příjemně, což ovšem samozřejmě nemyslím jako výtku, naopak, postupná gradace ve změně chování ústředního potomka je parádní, a to i díky naprosto perfektnímu hereckému výkonu jeho mladého představitele. Zápletka je jinak opravdu hodně přímočará, což ale vůbec nevadí, naopak to díky tomu má vážně výborný spád, celé to pak disponuje mnoha vážně napínavými scénami, bavila mě i zajímavá atmosféra, no a jako třešnička na dortu je úplný závěr, který sice též originalitou na zadek fakt neposadí, ale já tyhle typy konců zbožňuji, protože si se všemi happyendy vytírá luxusně prdel, a to já rád. The Prodigy je zkrátka hodně fajn podívaná, které já osobně nemám příliš co vyčíst, prostě zatraceně zábavná, nenáročná žánrovka, jenž nepřináší sice nic nového, ale její zpracování, funkčnost a působivost jsou nadprůměrné. (05.03.2022)

(55%) Viděno v kině. Po pravdě, ani se mi moc už nechtělo na to do kina. Horory mám rád a především tyto novodobé. Nejlépe od Jamese Wana (Conjuring, Insidious). Jenže takových horůrků se v poslední době točí až moc – je to už takové ohrané, takže na jednu stránku chápu, že už není moc co vymýšlet. No a nyní k tomuto Potomkovi. Klasické lekačky tu byly – ne, že by se to stavělo jen na nich – za což jsem rád. Mělo to funkční příběh, který neměl žádní mezery, ale mohl by být víc nápaditější a nějaká ta pointa na konci by neuškodila, ale co už. Tempo to má ale docela pomalé, takže se v cca první polovině divák začne snadno nudit. Já vnímal veškeré konverzace, nic mi teda neušlo, ale proč nemohl být sakra bohatší scénář ? Třeba bych přidal pár scének ve škole, nebo ze života onoho vraha, který se poté reinkarnoval do těla toho malého chlapce atd. V poslední cca třetině snímku se to už víc rozjede a finále je docela drsné a i krvavé, taková ta nekompromisní realita, že to nedopadne úplně růžově – to oceňuji, ale nemůžu zavřít oči nad jednou pitomou nelogickou chybou, které se dopustila matka toho malého kluka. ;) Hudba od Bishary byla na klasické hororové úrovni. Takže, ve filmu sice najdeme pár dobrých scén, ale to je asi tak všechno. Špatný film to není, ale potenciál to mělo o dost větší. I to Rko mohli víc využít. Nemyslím tím, aby bylo víc krve, ale mohla tu být děsivější atmosféra a pár násilnějších scén navíc. No, už to pitvat nebudu. Je to koukatelný, průměrný film, který se dá jednou vidět, ale víckrát ne. (11.02.2019)

Letošní rok je zatím chudý krom Pet Sematary, US a Escape Room se nic zajímavého neurodilo, ale přehlížený Potomek je ve výsledku příjemná věc a za mne i nečekané překvápko. Od režiséra hororu the Pact jsem nic jiného než průměr neočekával, ale nakonec se jedná o velmi znepokojivý a psychologicky úderný horor o malém chlapci, který je neobvykle inteligentní a nepříjemně agresivní. Libilo se mi, že chlapec není posedlý démonem ani žádnou nadpřirozenou silou jak už je u podobných žánrovkách zvykem, ale poměrně originálně se film zaměřuje na reinkarnaci, což je samo o sobě zajímavé téma. Je to dobře zahrané, slušně natočené, poutavé od začátku do konce a dojde i na slušné lekačky včetně příjemně ostrého finále. Lepší než jsem doufal a určitě lepší volba než podobně laděný letošní Hole in the Ground. 80% (29.04.2019)

Když při odjezdu do porodnice šišlá těhule na svoje psisko "přivedeme ti domů bratříčka" pochopil jsem to tak, že se chystá porodit čokla. Ale porodí jen dalšího otravnýho fakana, kterej bude otravovat v dalším rádoby horroru. Infantilizace horrorového žánru tak pokračuje i nadále a potvrzuje to i tenhle film. To jsou furt strašidelné děti, nebo strašené děti... Uznávám, že jsou tam tři čtyři docela dobrý scény, ale všeobecně už mi tyhle dětský pseudohorrory lezou krkem. A ještě ta klukova neustále blbě civící matka... Chci ňákou pořádnou řezničinu s dvoumetrovým stokilovým hovadem v řeznický zástěře a s motorovkou! (19.09.2019)