Čas prebudenia

"Ostatní říkali, že to nepůjde. - A nešlo! - Já vím, dokázal jsem to!" Dr. Sayer opustil laboratoř a vydal se "živit a zavlažovat" pacienty očividně ignorující vnější podněty. Jenže každý se dá při správné konstelaci hvězd oživit - hudbou, tenisákem, karbanem či lékem L-dopa a to je na tomto snímku to zábavné. A taky to vyvolává spoustu emocí. Proto považuji za nečestný a nesportovní ten nekompromisní tlak na výrobu slz a to zákeřným nasazením melancholických smyčců a klavíru ještě před úvodními titulky. Bráním se odebráním jedné původně zvažované hvězdy a poučením tvůrcům, že u mě se přílišné tlačení na citovou pilu nevyplácí. (12.01.2016)

I když film zobrazuje závažné téma, u kterého by měly téct slzy, v některých momentech jsem se opravdu nemohl přestat smát. Herecký výkon Roberta De Nira byl opravdu fenomenální. Kromě toho, že nechápu, jak to všechno dokázala zahrát, také nechápu, jak je možné, že za tuto roli nebyl odměněn Oscarem. 4*, 31.7.2014, pc (01.08.2014)

Ve všech ohledech nesmírně americké, což leckdo jen tak nepřekousne. Příběh o bezdůvodně zmařených životech, které rázem z ničeho nic dostávají možnost své druhé šance, to je poměrně mezinárodní tématika. V evropském pojetí by se zřejmě víc hrálo na psychologii, čehož je Hollywood jen málokdy schopen. On je však tak dobrý, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Tlačí na pilu, ale opět obratně a jen v mezích uznaných norem, takže může mít milovník dojemných asijských továren na slzy dokonce i pocit, že se řeší všechno pěkně naturalisticky. To samozřejmě moc neplatí, ale zase si vážím, že Penny Marshall nepřikrášluje na místech, kde by klidně mohla. Konec je silný a pro cyniky municí k nezaplacení. Je určitě možné se k tomu stavět i takto a vysmát se. Jisté scény k tomu vybízí (proč je proboha vždycky jeden chytrý doktor oblbován zbytkem lékařského osazenstva, které se chová naprosto infantilně). Jenže to bych se vysmál i výkonům dvou hlavních protagonistů. A to zkrátka není možné, oba hrají jako bohové. Když pro nic jiného, tak kvůli nim si to pusťte. (01.04.2010)

Filmy z prostredia psychiatrických liečební to vďaka diváckej atraktivite majú vždy o niečo ľahšie, než ostatné. Pre nebezpečenstvo, že skĺznu k provokovaniu nadprodukcie slzných vačkov, to zasa majú o niečo ťažšie, než ostatné. Ale keď silný príbeh z tohto prostredia podporia také skvelé herecké výkony, aké predviedli v tomto filme jeho dvaja hlavní predstavitelia, výsledok nemôže byť zlý. Okrem toho je pravdepodobné, že sa nám myšlienky o krehkosti nášho duševna, o zmysle liečebných experimentov, o mieste zázrakov v medicíne na dlhú dobu usadia v mysli. Spolu s opätovným uvedomením si, koľko toho ešte o človeku nevieme. (13.10.2009)

Awakenings bola jednou z vôbec prvých drám,ktoré som videl. Takže je pochopiteľné, že ma neuveriteľným spôsobom oslovila. V tom čase, teda niekedy v štrnástich bol jej zásadný obrat číslo jedna a zásadný obrat číslo dva pre mňa prejavom čistého filmového umenia. Dnes by som už bol kritickejší, jedná sa predsa o čistý didaktický hollywood, ktorý ale keď akceptujeme aj s jeho pravidlami, tak niet tomuto filmu čo vyčítať. (25.09.2012)