Čas prebudenia

Mistrovské dílo v daném žánru, byť třeba za Formanovým Přeletem pořád výrazně zaostává. Hlavní protagonisté podávají dost možná životní výkony, Marshall za kamerou nechává příběhu volný průchod a krásná hudební stránka působí od začátku jako magnet na divákovu mysl. Námět z psychiatrické léčebny je možná zdánlivě předurčen k rychlému okoukání. ale pokud to rozbalí De Niro v nejlepší formě a pokud je příběh alespoň z poloviny tak oslovující a dojemný, jako zde, nezbývá než uznale smeknout klobouk.. (06.07.2012)

Robin Williams nastupuje do nemocnice, ve které je skupinka pacientů ve zvláštním druhu spánku. Jím zahraný doktor Sayer se snaží přijít celé záhadě na kloub a snaží se pomocí nového léku vrátit tyto lidi zpátky do života. Robin Williams po Společnosti mrtvých básníků a stejně tak Dobrém Willu Huntingovi dokazuje že je hercem více než mimořádným. Podobné role mu sedí naprosto dokonale. Robert De Niro naproti tomu hraje trošku jinou postavu než na jaké jsme u něj zvyklí, ale troufnu si říct, že roli Leonarda se musel ve svém životě věnovat možná nejvíce. Věrohodnost s jakou dokáže ztvárnit těžce nemocného člověka vhání člověku do očí s blížícím se koncem slzy. Awekenings jsou velikým dojemným příběhem, který klade velké množství otázek. Je vůbec správné tyto lidi přivádět zpátky k životu po tolika letech "spánku". Co vše se za tu dobu změnilo a co vše jim čas vzal. Nebylo lepší je nechat spát věčným spánkem? Na tyto a mnohé jiné si musíme odpovědět každý z nás sám. 100% (08.11.2017)

Jako malej harant jsem věděl velký kulový co to znamená opravdové herectví a herci jako Sylvester Stallone, nebo Arnold Schwarzenegger byli pro mě králi, byl jsem toho názoru, že hora svalů střílející těžkým kulometem nepřátele na maděru předvádí skvělý výkon. Když si na to dnes vzpomenu, popadne mě záchvat smíchu, protože z tohoto omylu mě vyvedl právě tento film, v němž jsem pochopil, co to znamená skutečné herectví. A fakt, že De Niro nedostal za svůj dechberoucí herecký výkon Oscara, mi způsobil doživotní psychickou újmu na zdraví. (09.01.2011)

Každý máme slabá místa, která nás dokáží emotivně vyburcovat k neuvěřitelným věcem. Ať už k pláči a nebo k činu, který bychom za normálních okolností neudělali. A právě to své emotivní místo NENÁVIDÍM. Už při prvním pohledu na Roberta De Nira, který sedí na kolečkovém křesle je pro mě utrpením. A i když zatím neřekl jediné slovo, vím, že trpí a život mu do hry zrovna nepřidával dobré karty. Právě od té chvíle jsem věděl, že tenhle film bude pro mě hodně těžké sledovat. Abych vše uvedl na pravou míru není to proto, že se mi podobné filmy příčí sledovat, nýbrž proto, že jsem na něco takového hrozně citlivý. Zvlášť když jde o věci skutečné, které se doopravdy událi. Říkam si, že život takový prostě je a nic s tím nenadělám. Jenže proč to vždycky odskáčou lidé, kteří nikomu nic neprovedli a nikoho nezradili, tak SAKRA PROČ? Film Čas probouzení je film hodně emotivně nabušený. Smích se mísí s pláčem, který i když se tomu příčíte stejně přijde a vy to i podvědomě cítíte. De Niro zde potvrdil herecký talent a s velkým klidem můžu říct, že předvedl zatím nejlepší mužský herecký výkon, který jsem od dob sledování filmu viděl (počítám i Toma Hankse ve Forrestu Gumpovi). Když se Awakenings blíží k závěru po celém těle mi běhá mráz po zádech a vím, že něco takového člověk vidí párkrát za život. Nedoporučuji tento film lidem, kteří mají momentálně dobrou náladu. Já ji měl a až do konce dne jsem byl jako opařený a strašně smutný. Na podobné věci mám však takovou pomůcku, která se mi s tím pomáhá vypořádat. Když si najdete nějaký polštář pořádně do něho zařvěte. Ano, budete se cítit trochu trapně, ale mě to pomáhá zahnat chmury. To je ovšem tak na okraj. Pokud někam patří tato číslovka tak právě sem: 100% (18.08.2007)

K filmům, jejichž zdejší hodnocení se pohybuje v závratných výšinách, blízko 90%, přistupuji raději s odstupem. Již několikrát jsem se velmi těšila a byla zklamána. Možná proto mě také Čas probuzení vlastně nezklamal. Celý snímek se snaží vzbudit v divákovi pocity lítosti a dojetí. U mě to však nedokázal. Spousta scén je výborně udělaných, ale že bych při nějaké vyloženě cítila hluboké duševní rozpoložení, dojetí či snad slzy, to se filmu nepodařilo. Robin Williams je v roli doktora skvělý a jeho výkon se mi líbil mnohem více, než výkon Roberta De Nira. Myslím, že se do této postavy příliš nehodil. Možná je to tím, že Robert má prostě "ksicht" protřelého gangstera a většina jeho rolí čítá převážně chlapíky tohoto ražení, mafiány, zločince, policajty a vůbec osoby angažované v kriminálním prostředí. Takže pro mě bylo těžké uvěřit mu, že je skutečně tou postavou, kterou ztvárňuje. Ani jeho výkon mi nepřišel nějak fenomenální. Často jsem měla pocit, že trochu přehrává. A vůbec sledovat ho v takovém "bezmocném" stavu bylo prostě nezvyklé. Ale, jedná se pouze o můj dojem. Většině zde zřejmě jeho kreace zaimponovala. (18.11.2012)