Čas prebudenia

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)

K filmům, jejichž zdejší hodnocení se pohybuje v závratných výšinách, blízko 90%, přistupuji raději s odstupem. Již několikrát jsem se velmi těšila a byla zklamána. Možná proto mě také Čas probuzení vlastně nezklamal. Celý snímek se snaží vzbudit v divákovi pocity lítosti a dojetí. U mě to však nedokázal. Spousta scén je výborně udělaných, ale že bych při nějaké vyloženě cítila hluboké duševní rozpoložení, dojetí či snad slzy, to se filmu nepodařilo. Robin Williams je v roli doktora skvělý a jeho výkon se mi líbil mnohem více, než výkon Roberta De Nira. Myslím, že se do této postavy příliš nehodil. Možná je to tím, že Robert má prostě "ksicht" protřelého gangstera a většina jeho rolí čítá převážně chlapíky tohoto ražení, mafiány, zločince, policajty a vůbec osoby angažované v kriminálním prostředí. Takže pro mě bylo těžké uvěřit mu, že je skutečně tou postavou, kterou ztvárňuje. Ani jeho výkon mi nepřišel nějak fenomenální. Často jsem měla pocit, že trochu přehrává. A vůbec sledovat ho v takovém "bezmocném" stavu bylo prostě nezvyklé. Ale, jedná se pouze o můj dojem. Většině zde zřejmě jeho kreace zaimponovala. (18.11.2012)

Silný příběh, špičkové herecké výkony, hlavně De Nira z kterého místy až mrazí. Probuzení katatonických pacientů je neuvěřitelné a ukazuje vliv chemických látek na lidský mozek v celé své nahotě. Zaillianův scénář nezapomíná na nezbytné odbočky, revolucionáře i romantickou podzápletku díky které je celý příběh malinko snesitelnější. Parádní, civilní Robin Williams, fantastická menší role Petera Stormarea. To mluvíte se mnout? (01.04.2023)

Filmy z prostredia psychiatrických liečební to vďaka diváckej atraktivite majú vždy o niečo ľahšie, než ostatné. Pre nebezpečenstvo, že skĺznu k provokovaniu nadprodukcie slzných vačkov, to zasa majú o niečo ťažšie, než ostatné. Ale keď silný príbeh z tohto prostredia podporia také skvelé herecké výkony, aké predviedli v tomto filme jeho dvaja hlavní predstavitelia, výsledok nemôže byť zlý. Okrem toho je pravdepodobné, že sa nám myšlienky o krehkosti nášho duševna, o zmysle liečebných experimentov, o mieste zázrakov v medicíne na dlhú dobu usadia v mysli. Spolu s opätovným uvedomením si, koľko toho ešte o človeku nevieme. (13.10.2009)

Herecký koncert Robina Williamse a především Roberta De Nira v dramatu o kruté neurologické nemoci způsobující totální ztuhnutí pacientů, nadšeném doktorovi - výzkumníkovi v nemocnici a malém zázraku při podávání nového léku. Mám bohužel u mého otce smutnou zkušenost s Parkinsonovou nemocí s podobnými příznaky, na které se taky používá L-DOPA, a proto musím více než ocenit geniální herectví De Nira s pohyby přesně odpozorovanými od těchto pacientů. No a Williamse, toho mám rád vždycky. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=puJCjUsgq7o (19.09.2009)