Anděl s ďáblem v těle

Když jsem tak koukal na ty kurvy v Riviéře říkal jsem si, že klientela z vyšších kruhů není moc náročná na ženský. Zdena Studénková je samozřejmě vyjímkou, ta už je i pro mě, klienta z hodně nízkých kruhů, značkový zboží. Jen ten příběh mě vůbec nezajímal, v bordelu se přeci odehrávají pro oko daleko krásnější příběhy -- tzv. hodinové příběhy. (26.12.2006)

Dosti průměrná československá komedie s „erotickým“ podtextem. Ačkoliv Korna zrovna moc nemusím, tak právě jeho vystoupení a krása Zdenky Studénkové jsou asi tím jediným, co se mi na filmu doopravdy líbilo. Ano, byly tu intriky, cudné „děvy“ i pokus o humor, ale nějak mě to tentokrát nebralo. Spíše jsem u toho začal klimbat a málem i usnul. Zvláště pak ke konci filmu, mě to už ani moc nebavilo. Bohužel jsem od toho čekal mnohem víc. Ale tak každý den není posvícení.40% (30.10.2015)

Tento film možno pôvodne mal byť komunistickou kritikou západnej spoločnosti, ale vôbec sa mu to nepodarilo - a to z neho spravilo skvelý film. Za socializmu sme tento film "žrali aj s chlpmi", pretože na pozadí "lacného" príbehu zjavoval podstatné reflexie našich krátkych dejín slobodnej spoločnosti (1918-1938). A k tomu (ešte) sladká Zdenička. (30.01.2008)

Tuto komedii mám ráda. I přes nadbytečně dlouhé pasáže z Riviéry ( například až otravně působí vleklé hudební vsuvky při představování jednotlivých slečen). Nicméně lechtivé prostředí, kde jde především o rozptýlení, občasný vtip, vzbuzuje dobrou náladu i u mě, pouhého diváka. A o to zde primárně šlo. Nově příchozí dívka, atraktivní slečna Renáta rozjíždí zábavnou manipulativní hru o lepší život, která vzhledem k jejímu zaměstnání a okolnostem vede jedinou možnou cestou - přes postel vlivných a bohatých pánů. Navíc jí hraje moje oblíbená herečka Zdena Studénková. Praktická a chladně uvažující bordelmamá Gábi Stolařová nemá chybu. Snaživej policejní moula v podání Karla Heřmánka a figurky z policejního zkorumpovaného prostředí jsou také velmi zdařilé. Někdo tento film, který sám sebe nebere příliš vážně, hodnotí odpadem. Já se bavila a statečně to přiznávám. Nebýt výše zmiňovaných prozívaných momentů... Klidně bych tento nenáročný kousek, který ani nepředstírá žádné velké umění, ohodnotila plným počtem. Jak ráda říkám, hodnoceno pouze v rámci nenáročného, oddechového žánru. (30.10.2017)

"No nevím, nevím, majore. Myslíte, že budete mít úspěch? - Znám našeho člověka, řekne si: dám rád, ale kolik dali ostatní? A co zjistí? Pan stavitel Šulc dal deset tisíc. Pan sekční šéf Boura deset tisíc. A pan poslanec Nikodým . . . pan poslanec Nikodým dá hovno, protože pan poslanec Nikodým má imunitu." Rozkošnicky dovádivá, pikantní a eroticky nabitá fraška z dob první republiky je jednou z mých nejsrdečnějších záležitostí domácího filmu osmdesátých let. Ti, kdo zde hovoří o nudě a trapnosti by se měli přinejmenším zamyslet nad skvěle vypointovaným scénářem autora námětu Drahoslava Makovičky a režiséra Václava Matějky, nad bezchybnou dobovou atmosférou, zastoupenou v celé šíři perfektními kostýmy, účesy i rekvizitami a v neposlední řadě nad stále aktuálním podtextem celého filmu, kterým je politické pletichaření a nóbl aférky, řádně a včas zametené pod koberec. Vrcholnou lahůdkou pro diváka je herecké obsazení, sestavené ze soudobých hvězd první kategorie. Zdena Studénková jest atraktivní a vypočítavou inteligentní slečnou Renátou, která se v závěru filmu výhodně provdá za milionové konto v podobě mladého bankéře Justice (Jan Hartl) a darem získává i zavedený podnik. Naproti ní stojí šarmantní madam Božidara Turzonovová, jenž vymyslí zajímavý plán s anonymním udáním, ale nakonec vše získá zcela jiný spád. Stabilní klientelu hotelu Riviéra tvoří pražská honorace v čele s poslancem Nikodýmem (Josef Vinklář), sekčním šéfem Bourou (Miloš Kopecký), stavitelem Šulcem (Radoslav Brzobohatý) a docentem Pincem (Bořivoj Navrátil). Ti všichni žijí v jakémsi souladu s reprezentanty policejních orgánů Firstem (Josef Větrovec) a Halíkem (Josef Somr), jejichž řady rozšíří zuřivý mravokárce Bulis ve fenomenálním ztvárnění Karla Heřmánka. Třešinkou na dortu jsou figurky majora Armády spásy (Jiří Císler) a Justicova tajemníka (Jiří Kodet). Čili už jen z tohoto výčtu je zaručena jistá kvalita. Kdo chce a kdo miluje nestydatější a svým způsobem realističtější stranu masarykovské první republiky, užije si ANDĚLA s maximálním požitkem a vzápětí se s netrpělivostí přesouvá k druhému dílu s názvem Anděl svádí ďábla, kde se stává svědkem originelního uzavření celé této rošády. (04.07.2010)