Putovanie so sobíkom

Divák, znalý kvalit současných dokumentárních filmů o přírodě, v nichž nás tvůrci dokáží vtáhnout skutečně až do nitra nespoutaného a divokého života fauny i flory, si asi dokáže představit, jakou nádheru tento rodinný film může nabídnout. A tak tomu také je, vynikajícím způsobem natočený a sestříhaný příběh malého sobíka i ostatních obyvatel drsného, mrazivého, ale přesto krásného světa, od jeho narození, až po přerod ve vůdce sobích mláďat, nepostrádá humor ani drama a také kapku životního filozofování, ze kterého mohou čerpat děti i dospělí, to vše podpořeno nádhernou hudbou a vyprávěním, kterého se zhostil Marek Eben. [Kino Citadela - Litvínov] (23.03.2019)

Nádherný dokument o přírodě dalekého severu, oživený příběhem prvního roku sobíka Aila. Kromě jeho stáda se potkáme snad se všemi zvířecími obyvateli laponských lesů a hor. Zažijeme námluvy polární lišky nebo rosomáka, hranostajovu hru na schovávanou, orlí let při lovu lumíků a další autentické záběry drsného života v divočině, sněhu a mrazu. (29.12.2021)

Už jsem putoval s kde čím… medvědi, tučňáci a spousty jiných zvířat v Zázračné planetě a například i v Planetě Česko. Sobíkovi po řemeslné stránce nic vyčítat nemůžu, Francouzi podobné projekty skutečně umí, ale jeho putování mě moc nebavilo a dokonce jsem u toho usnul. Dodíval jsem se sice druhý den, ale bralo mě to znovu. Sobi zkrátka nejsou pro film tak vděčná zvířata. O jejich roztomilosti (základ podobných počinů) se dá diskutovat a jejich aktivita také není strhující. Navíc krajinu mám raději letní než zimní. Přes všechny výhrady to ale rozhodně není špatný film a komentář v podání Marka Ebena je výborný. Tentokrát je to za tři hvězdy. (07.05.2020)

O první roku laponského mláděte. Není to jen pro děti, ale i dospělé vyprávění. Je to z blízkosti jako by zvíře s připevněnou kamerou špehovalo a natáčelo druhé zvíře. Jsou zde vypjaté okamžiky jako přechod přes ledovou a dravou řeku a také ty odlehčené situace jako potrhlá veverka. K tomu krásný cestopis Laponské polární země. Film se nevyžívá v krvi, ani nepěstuje falešný útlocit hodné přírody. (10.04.2020)

Tak 3300 komentář... Co vody uteklo od toho prvního :-). Jsem rád, že toto kulaté ,,jubileum'' tak nějak vyšlo na sobíka Aila. Málem to byl Parazit, ale musel jsem ho zatnout v půlce díky únavě a svůj díl na tom měla i skutečnost, že to nesplnilo má očekávání. Filmy co mne zaujmou neutínám, vydržím u nich. To ale neznamená, že jej nedokoukám. A teď k sobíkovi. Ailo je klasickým rodinným filmem avšak zručně dokumentárně natočeným filmem ve standardu zvířecích dokumentů od BBC. Dospělý doprovod se nemusí být slziček nejmenších ve filmu se prakticky neumírá a když není to vidět. Smrt v přírodě patří stejně jako zázrak zrození to je třeba dětem vysvětlit. Když smečka vlků kouká po sobech s jejich rotomilými sobíky, vypadají jako ti největší vrahouni. Když pak ale dětem vysvětlíme, že zta roztomilá vlčí štěňátka bez papání umřou, děti lecos pochopí. Film se odehrává v nádherných lokacích laponska a bude vám u něj kosa. Zvláště při pohledu na schoulené stádo v mrazivé vichřici kdesi an vrcholcích, kde panuje - 40... Je zázrakem přírody, že v tomhle někdo vůbec dokáže přečkat den. Film doprovází i parádní soundtrack a hlavně ty vokály byly super. Jen jedním si do teď nejsem jist. Ač ho mám strašně rád ( a to i po hlasové stránce, mám všechna CD Bratrů Ebenů) nejsem si jist, zda hlas Marka Ebena byl tou správnou volbou do takovéhoto filmu i když byl rodinný. Ale to je už čiště subjektivní záležitost. A tak dávám za 4 chudáky lumíky, kteří chutnají všem. * * * * (02.11.2019)