V temnotách

Můj první osmdesátkový Almodóvar, s puncovanou retro-atmosférou skoro jako od Ferreriho. Proč poživačník podnikl exkurz za zdi kláštera? Nejspíš proto, aby ukázal, že ženský jsou prostě ženský a žádná instituce ani stav s tím nic nenadělá. Pozorovat matku představenou, kterak si před nitrožilní aplikaci heroinu zaškrcuje hadicí paži, je ve filmu jiného autora * bez erupcí smíchu čistě hysterického * nemyslitelné. Čtyři-pět řádových sester se v ničem neliší od hrdinek * dejme tomu, prašť jako uhoď * Žen na pokraji nervového zhroucení, snad jsou jen o něco divočejší - to kvůli potěše z kontrastu z hábitů. Muži hrají ve filmu opět jen okrajovou úlohu (sebe)destruktivních monster (o něž se ženy musí starat) resp. indiferentních bačkor (o něž se musí starat rovněž). Až jednoho zamrzí, že realita nekopíruje Almodóvarovy filmy [víc]. (12.05.2013)

Almodovar a práca s gýčom sú synonymá, ale v Čiernych rúchach, mám pocit, zašiel v tomto smere Španiel možno najďalej. Jeptiška šľahajúca si herák, ďalšia chovajúca tigra, tretia píšuca gýčové romány z kláštora, pričom režisér prostredníctvom svojej postavy hovorí, že práve tie sú najzáživnejšie. Pritom film ani neoplýva nejakou prehnanou farebnosťou, je vizuálne pomerne striedmy, o to viac prekvapia, či skôr šokujú spomínané obrazy. Ženy medzi sebou neustále klábosia, nie je tu ani sekunda ticha, pričom je to prekvapivo tentokrát aj pre nás chlapov veľmi záživné a dokonca aj poučné. Vážne. (26.11.2017)

ani z truffautovych filmov nesrsi laska k filmu a zivotu tak intenzivne ako z tich almodovarovych. cierne rucha nie su slabe, treba podotknut ze to je doba v ktorej sa pedro rozbiehal. ma inac vsetky ingerdiencie ktore neskor v jeho filmoch boduju na celej ciare: krasne napisane a odohrane postavy, genialny humor (,,teda a vy ste tiez sestra?" ,, nie dievcatko, ja som kurva") a neuveritelne silny zaver. taka tazsia oddychovka. (29.03.2009)

Moc tomu filmu nerozumím. Je podivný. Roucha jeptišek zde byla znesvěcena a zneužita. Samozřejmě se může jednat o druhou odvrácenou stranu, kdy hříchy nepácháme pouze v ústraní či ve svém nitru. V klášteře se to hemžilo padlými dívkami, jejich obsesemi, halucinacemi, paranoiou... Ale co ten tygr jako domácí mazlíček? To už bylo moc. První Almodóvarův film, který mě dost zklamal. (19.12.2012)

Vždycky jsem si klášter představovala jako studené a nevlídné místo, kde jeho osazenstvo čte pořád dokola jednu knihu a kolena má otlačená od modlení. Místo, kterému je třeba se vyhnout. Ale v Madridu to neplatí a právě tady našla azyl zpěvačka Yolanda, kterou sestry nadšeně ubytují a heroinem přivítají i o kokain se rozdělí (měkké drogy neuznávají), vždyť právě ona by mohla být příslibem lepších časů. „ Už brzy bude palác plný vražedkyň, narkomanek a prostitutek jako v dávných dobách. – Kéž tě Bůh vyslyší“. Určitě to není nejlepší Almodóvarův film, ale kdybych ho neviděla měla bych dodnes zkreslené představy o tom jak to u jeptišek chodí :- )). Žila bych v bludu. Jen pár věcí odpovídalo mé představě. „ Co to děláte matko představená? - Pálím knihy jako v dobách inkvizice“. (30.08.2006)