V temnotách

Vždycky jsem si klášter představovala jako studené a nevlídné místo, kde jeho osazenstvo čte pořád dokola jednu knihu a kolena má otlačená od modlení. Místo, kterému je třeba se vyhnout. Ale v Madridu to neplatí a právě tady našla azyl zpěvačka Yolanda, kterou sestry nadšeně ubytují a heroinem přivítají i o kokain se rozdělí (měkké drogy neuznávají), vždyť právě ona by mohla být příslibem lepších časů. „ Už brzy bude palác plný vražedkyň, narkomanek a prostitutek jako v dávných dobách. – Kéž tě Bůh vyslyší“. Určitě to není nejlepší Almodóvarův film, ale kdybych ho neviděla měla bych dodnes zkreslené představy o tom jak to u jeptišek chodí :- )). Žila bych v bludu. Jen pár věcí odpovídalo mé představě. „ Co to děláte matko představená? - Pálím knihy jako v dobách inkvizice“. (30.08.2006)

Páči sa mi Almodovarova kontroverznosť i to, ako dokáže na najrôznejších sociálnych javiskách karikovať svet do svojej bizardnej a predsa realistickej podoby. Niekomu sa tento film môže zdať istotne kontroverzným, ale je to len Almodovarov pohľad, jeho vlastná optika, to ako on sám vidí tento svet - ako jedno veľké divadelné javisko, kde sa skutočné prelína s fiktívnym - Almodovar vidí všetko inak než väčšina - ani miesto ako je kláštor nevidí ako idylické miesto, v ktorom sa ženy oddávajú motlitbám, ale práve ako miesto hriechu, kde každej jednej postave dáva dole hábit a ukazuje ju nahú vo svojej najs(y)urovejšej podobe. Ostrý film, ale Pedro má aj ostrejšie. 4* (16.09.2012)

Vyloženě bizarní podívaná, kterou musel Almodóvar natočit dokonale sjetej. Nejlepší způsob, jak si k tomuhle výstřednímu filmu najít cestu, bych viděl taky skrze nějakou tu lajničku před projekcí. Třemi hvězdami hodnotím při vědomí uměleckých kvalit, k nimž se Almodóvar propracoval až později - zde je k nim zatím jen nesměle našlápnuto. Příšerný český dabing, v němž jsem film viděl, bohužel výslednému dojmu taky dvakrát nepřidal. (14.03.2013)

Přepsáno v březnu 2020. Film Černá roucha jsou svéráznou komedií. Černý humor je zvrácenou radostí bizarních podob života. Katolická církev je podrobena morální kritice a duševní rozpolcenosti, ale Pedro Almodóvar vychází z jiného bodu, než Buñuel. Luis byl anarchista a bíl se za společenskou změnu, Pedro těží z niterné úzkosti a z nenávratně poškozených vnitřních světů. Moc a slib celibátu deformují morálku vlastních skutků, přesto jsou Černá roucha více výrazem uvolnění a radosti z nabyté osobní svobody. Film je extravagantní, rozpustile provokující, niterný a ironický, poslání katolické církve je zobrazeno ve té nejsvatější a nejhříšnější podobě zároveň. Duchovní poslání je ovlivněno světem hříchu, je rozerváno a v pastelových barvách se přizpůsobuje změnám času. Hlavní postavou výstředně ztřeštěné komedie je Yolanda (příjemná Cristina Sánchez Pascual), bývalá učitelka a současná kabaretní zpěvačka se slabostí k omamným látkám. Utíkání před svědomím přítomnosti se dostává na počátek nové životní etapy. Bizarnost je prostředkem ke změně. Důležitou postavou je Julia (pozoruhodná Julieta Serrano), matka představená kláštera jeptišek řádu "Redentoras humilladas". Záchrana těch padlých poznamenává její nitro narkotizační chutí hříchu a špatně skrývanou tělesnou potřebou. Velmi výraznou postavou je Rata de callejón - Krysa Kanálnice (velmi příjemná Chus Lampreave), řádová sestra, která pod pseudonymem Concha Torres v nevědomí využívá absurdní příběhy životů hříšných oveček. Další klášterní obyvatelky: pro závažné překročení světského zákona vždy věrná představené, obsedantní potřebou masochistické bolesti poznamená a z chvění halucinací narkomanie šťastná sestra Estiércol - Močka (zajímavá Marisa Paredes), tygříka vychovávající a na čistotu pečlivá sestra Perdida - Špína (příjemná Carmen Maura), a nadšená kostýmní návrhářka v krizi víry, sestra Víbora - Zmije (příjemná Lina Canalejas). K výraznějším postavám patří také markýza (zajímavá Mary Carrillo), čerstvá vdova. Osamělost a neochota finanční výpomoci ukončuje dlouholeté a existenčně potřebné příspěvky klášteru. Z dalších rolí: nevděčná bývalá ovečka matky představené Merche (Cecilia Roth), na Julii rozzlobená nová generální matka řádu (Berta Riaza), diskrétní kaplan a ochotný pomocník Zmije (Manuel Zarzo), spolehlivá dodavatelka štěstí pro klášterní potřeby Lola (Marisa Tejada), či zcela vypočítavá rodná sestra jeptišky Krysy Antonia (Eva Siva). Černá roucha je výstředně provokativní komedií osvobozeného ducha. Je ztřeštěností i kritikou licoměrnosti, dobírá si přetvářku důstojnosti a obdivuje každou nenormálnost a bizarnost života. Nadsázka chutná, stylově zábavný film! (23.02.2010)

Kdybych neznal jméno režiséra, byl bych přesvědčený, že jde o pozdní kousek Luise Buňuela. Odpovídá tomu volba námětu a režijní styl. Almodóvar, stejně jako Buňuel, má vyhraněný vztah ke katolické církvi s jejími přežitými dogmaty a režisér na příběhu několika řádových sester v rozpadajícím se klášteře a jedné zpěvačky, kerá má pádné důvody skrývat se před policií třeba i v klášterním azylu ukazuje postupnou erozi církevního společenství. Fetující jeptišky, milostné vzplanutí kněze k jedné z řeholnic, velmi světské touhy žen oděných v černých rouších, náboženské vidiny vyvolané LSD, otisk obličeje našminkované krásky coby náboženský symbol připomínající podobnou relikvii obrazu Ježíše Krista na rouchu, to všechno dohromady spoluvytváří zábavný Almodóvarův výlet do katolické současnosti. Zajímavá kamera, tradičně dobré herecké obsazení a předvedené herecké výkony. Popkultura ve spojení s náboženstvím vytváří přitažlivý, trochu provokativní kontrast. Celkový dojem: 80 %. (30.11.2008)