The Haunting

Kým v prvej sérii Mike Flanagan rozpútal síce hororové, ale fungujúce klišé s pár príjemne nepríjemnými momentami a skvelým nápadom urobiť z toho príbeh jedného rodinného klanu (jemne inšpirovaný knihou od Shirley Jackson), v druhej (pre zmenu jemne inšpirovanej knihou od Henryho Jamesa) opäť siahol po obrovskom rodinnom dome a mozaikovom type rozprávania s množstvom postáv, ale už to bola viac dráma s mysterióznymi prvkami, než regulárny horor. Flanaganovi v prvom rade záleží na postavách a „nejaké“ strašenie odsúva s chuťou na vedľajšiu koľaj. Čo je síce skvelé, ale obvykle (česť výnimkám) proste nemá k dispozícii postavy natoľko výnimočné, aby to nevadilo. Najmä v druhej sérii boli niektoré až otravné, či už kastingovo nevhodne vybraná ústredná hrdinka alebo detské súrodenecké duo. Sympatický kuchár Rahul Kohli a skvelý Henry Thomas síce situáciu do istej miery zachraňovali, ale nepodarilo sa im to na 100%. Takže obom sezónam udeľujem možno drsné, ale o to precítenejšie „len“ 3* s dodatkom, že Flanagana zjavne „čisté“ hororové momenty takmer vôbec nebavia a oveľa viac ho fascinuje ľudská povaha. (27.10.2020)

Esence toho nejlepšího, co duchařský horor dokáže nabídnout. Výborný námět, zajímavé zpracování, místy filmařsky až dokonalé díly, kde ty nejzajímavější jsou zhruba uprostřed seriálu. No prostě lahůdka…opravdu dlouho se mě totiž nestalo, abych u seriálu seděl den, co den a hledal chvíle, kdy si budu moct pustit další díl. Jsem rád, že takový pocit pořád existuje. Haunting of Hill House mě o tom přesvědčil. (04.12.2018)

Čím je pro mě Interstellar ve světe sci-fi, tím je teď pro mě Haunting of Hill House ve světě hororů (tak trochu)! Flanagan umíchal ultimátní džus strachu, dramatu a filozofična, ze kterýho ve výsledku pramení jedno moudro za druhým, aniž by to působilo kýčovitě. Přitom si dovedu představit, že se kde kdo ztratí v ději, protože příběh proplouvá po časových osách stejně, jako kapky deště prostorem během bouře! Skvěle napsaný, zrežírovaný i zahraný. Nečekejte nový využití hororových postupů, nebo nějakou poctu žánru. Čekejte příběh, jenž dnešním hororům tolik chybí! Bacha: Hodně děsů se odehrává v záběrech, ve kterých se zdánlivě nic neděje. (16.10.2018)

Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% (04.11.2018)

"Diváci omdlévají strachy". "Podívaná i pro ty, kdo nemají rádi duchařiny". "Interstellar mezi horrory". Ale hovnajs. The Haunting je dokonalou esencí všech nádorů, které sžírají tenhle bubužánr. Stupidní lekačky, dřevěné dialogy, kostrbatý scénář a hlavně tuny, tuny klišé. Dlouhovlasé ženštiny v potemnělých chodbách, bílé kontaktní čočky, vyskakování z postele, ječící děcka, staré zámkoidní domy, arogantní racionalisté čekající na drsné prozření, a hlavně naprostá absence nadhledu a sebeironie, která zachránila podobně zastřešující sérii "Stranger Things". Plus smutný fakt, že Mike Flanagan je režisérskej břídil. Vydržel jsem to do druhé epizody. (20.10.2018)