The Haunting

Čím je pro mě Interstellar ve světe sci-fi, tím je teď pro mě Haunting of Hill House ve světě hororů (tak trochu)! Flanagan umíchal ultimátní džus strachu, dramatu a filozofična, ze kterýho ve výsledku pramení jedno moudro za druhým, aniž by to působilo kýčovitě. Přitom si dovedu představit, že se kde kdo ztratí v ději, protože příběh proplouvá po časových osách stejně, jako kapky deště prostorem během bouře! Skvěle napsaný, zrežírovaný i zahraný. Nečekejte nový využití hororových postupů, nebo nějakou poctu žánru. Čekejte příběh, jenž dnešním hororům tolik chybí! Bacha: Hodně děsů se odehrává v záběrech, ve kterých se zdánlivě nic neděje. (16.10.2018)

Kto tu dával takéto hodnotenie, snáď deti čo sa boja ducha pod posteľou? Veď tu nie je takmer nič strašidelné, okrem príšerného detského kriku. Raz za časť niekto zabúcha na stenu alebo sa mu prevrátia oči. Okrem jedného skvelého bubáka v štvrtej epizóde a pár škaredých duchov inak sledujeme len kostrbaté dialógy v jednej rodine, kde chýba akákoľvek strašidelná atmosféra. Horor, ktorý nemá vystrašiť, ale len vzbudiť divný pocit, to bol ten zámer? Celkovo to bolo strašidelné tak na 20 percent, zvyšok je rodinná dráma. Najlepšia a jediná naozaj dobrá časť bola piata, kde sa vyriešila otázka ženy s ohnutým krkom. EDIT: Po 2. sérii ešte znižujem hodnotenie, nakoľko z hororu to prešlo na lesbicko-gotickú romancu. Takéto melodrámy si Netflix môže strčiť. (02.11.2018)

Hm. Trochu škoda, že seriál vrcholil v půlce. Úvod lenivý, budující jen atmosféru a prozrazující až příliš málo. Konec rezignující na pořádné koule. /// spoiler spoiler /// Jo, hezky se poskládá pointa a vysvětlí se kdo je kdo a kdo za co může. Ale co je na tom vlastně zajímavého, když toho dosáhnete odepřením informací v průběhu a odtajněním až na konci? Horší je, že tvůrci naznačili, ale nevyužili možností poslat horror do silného kalibru, např. důslednější prací s tezí dokola opakovanou, že je vše jen sen. Nakonec je tahle místy výborně rozjetá linie znehodnocená - není to jen sen, jsou to střípky času. Naopak se střípky času (poprvé skvěle použito v 5. epizodě a na konci také dobré) se pracuje také nešikovně a nakonec nehrají v příběhu moc roli. Bez nich by fungoval úplně stejně. Úplně mě ale otrávilo, že motiv spisovatele, který ohýbá děj, byl také opuštěn. /// Moc nechápu, co je v horrorech na duších (duch, ne duše) tak děsivého. Zjeví se a dělají hů, hů? Je to nepochopitelné zlo? (hlavně u japonců). Je to snad svědomí a nevědomí, kterým ubližujeme sami sobě? To tady bylo vcelku rozehráno, ale s tak nějak podivnou logikou... /// Inu, to je vždycky škoda, když je dokončený projekt, který v řadě ohledů zaslouží opravdový aplaus, ale v pár ohledech lacině zklame. (01.10.2019)

Letos vznikly nepochybně závažnější, aktuálnější nebo celistvější seriály než Haunting of Hill House, ale vyzdvihuju tuto hororovou desetidílnou sérii navzdory tomu, že si v posledním díle zkazí stylistickou čistotu a přehoupne se z nihilistického v optimistické dílo s lehkým nádechem kýče. Vše, co oněm posledním minutám předchází, je totiž mistrovská hra mezi psychologickým pohledem na skutečnost a esoterickým spiritualistickým viděním. ________________________ Horory získávají svou děsivou atmosféru tím, že vytvářejí zkratku od psychologického výkladu lidských strachů k něčemu nadpřirozenému. Zde to má být onen zdánlivě generický strašidelný dům, který zabije několik členů jedné rodiny a přitahuje ji do svých spárů ještě mnoho desítek let poté, co z něj uprchne. ___________________________ Několik časových rovin, propojených dohromady v šokující pointu, subjektivní pohledy jednotlivých členů rodiny, ustavičná disputace nad tím, jak vyložit ony zastřené vzpomínky, možnost srovnávat původní knižní předlohu Shirley Jacksonové z konce padesátých let, filmovou adaptaci z raných šedesátých let a nynější moderní verzi, v níž se ze skupiny výzkumníků stane rodina, jejíž osudy zpracoval jeden z nich v knize plné fikce. Tolik vrstev na sebe naklade málokterý seriál. ______________________ Hrůza zde pak už neplyne z oné zkratky, ale naopak z nejistoty ohledně mnohosti podnětů. Čemu můžeme věřit a co nás znepokojí, či uklidní víc? Že si problémy způsobujeme sami v okruhu nejbližších, nebo že opravdu existují místa, kde kolidují časoprostorové dimenze a tradiční racionalita? (30.12.2018)

"Diváci omdlévají strachy". "Podívaná i pro ty, kdo nemají rádi duchařiny". "Interstellar mezi horrory". Ale hovnajs. The Haunting je dokonalou esencí všech nádorů, které sžírají tenhle bubužánr. Stupidní lekačky, dřevěné dialogy, kostrbatý scénář a hlavně tuny, tuny klišé. Dlouhovlasé ženštiny v potemnělých chodbách, bílé kontaktní čočky, vyskakování z postele, ječící děcka, staré zámkoidní domy, arogantní racionalisté čekající na drsné prozření, a hlavně naprostá absence nadhledu a sebeironie, která zachránila podobně zastřešující sérii "Stranger Things". Plus smutný fakt, že Mike Flanagan je režisérskej břídil. Vydržel jsem to do druhé epizody. (20.10.2018)