The Haunting

1. série Tomuhle já říkám konečně čistokrevný seriálový hororový počin. Flanagan se občas vytáhnout umí, i když jeho styl není zrovna můj cup of tea, protože má tendenci své horory převádět do rodinných dramat a často vybírá až krajně nesympatické protagonisty. V The Haunting ale funguje všechno na jedničku. Scénář, tempo, herecké výkony, dramatická linie, časové prolínání ale co hlavně, hororová stránka a mrazivé scény. Tenhle seriál je sice trochu komplikovaný a chce si to pořádně ujasnit v postavách, ale pokud nebudete sledovat epizody s velkým odstupem, zaručuju, že dostanete atmosferický, hutný zážitek, který budete mít ještě dlouho v paměti. Snad bude druhá série kvalitativně stejná. Těším se. 2. série Bly Manor bylo jako na houpačce. Každý díl mě bavil úplně jinak, takže celá tato série byla oproti Hill House dost nekonzistentní, což mě štvalo asi nejvíc. Vždycky mě nějaký díl hrozně bavil a z dalšího jsem měla zase rozpaky, ba dokonce jsem se nudila. Herecky to bylo ale super. Victoria Pedretti se mi vryla pod kůži a bylo skvělý hádat, co se s ní bude dál dít. To je další věc na téhle sérii, je strašně těžké jí předpovídat. Někdy jsem nevěděla pořádně, jestli jsem v obraze. Na druhou stranu je tam dost věcí, které si tak nějak zasloužily dovysvětlení, nebo aby se jim věnovalo více pozornosti. Přišlo mi, že se každou chvíli otevřela nějaká nová kapitolka, aniž by se dokončila ta předešlá. Tím se dostávám k tomu, že některé ty linie byly zdlouhavé a nezáživné. Hill House měl prostě asi větší spád a držel se tak nějak pořád na jedné koleji, za to Bly Manor neustále odbíhalo do různorodých koutů. Netvrdím, že to bylo špatně a byla jsem na to tak nějak nachystaná, protože Flanaganův rukopis už mám nastudovaný poměrně slušně a ne vždy ho dokážu řádně zkonzumovat. Režijně je to ale skvělý, exteriéry a interiéry byly radost, ale po hororové stránce bych asi ještě řádně přitlačila. (20.08.2019)

Nejkomplexnější seriálové drama o slastech i strastech (těch hlavně!) rodinného života, které se kdy prohnalo televizními obrazovkami. Výchova dětí není horor! P.S. Od komorněji sevřené - až melancholické - knihy se to liší fakt hodně! Základní psychologický sub-teror ale naštěstí zůstává zachován, přičemž v otázce atmosféry strachu jde dokonce hraná adaptace díky neustálé potřebě hledání duchů v obraze ještě mnohem dál. (12.11.2018)

Hororová puzzle skladačka. Podobne ako v seriály Ztraceni sa tu striedajú časové roviny, len teda v oveľa kratších intervaloch. Zároveň sú do toho našrubované niektoré princípy z filmov Memento a Znamení. Z dielu na diel dostávate nové a nové časti skladačky a postupne tak zisťujete súvislosti. Samotná hororovosť funguje predovšetkým v čase venovanom detstve postáv. Čím sa seriál pozitívne odlišuje v rámci štrašidelného žánru je fakt, že postavy majú rôznorodé a dobre vymyslené charaktery. Neskutočne mňa však sral otec, ktorý poskytuje informácie ako keby sa práve naučil rozprávať. Navyše nejako okolo 8 dielu sa neschopnosť vykoktať rozširuje na celú rodinu a bohužiaľ sa zo strašidiel postupne stávajú akési hosťujúce postavy, ktorých sa vlastne už nikto nebojí. Zostáva teda už len rodinné drama o starých, dlho prehliadaných ranách. (27.07.2019)

seriálová událost roku...Flanagan od samého začátku velmi dobře veděl co chce a na seriálu je to hodně znát.Ta úroveň detailů,kterých si ani nelze na první dobrou všimnout je skoro až ohromující,stejně jako práce s kamerou,světlem,hereci (to co zde předvádí hlavně děti je silné kafe).Vše je navíc umocněno tím,že Haunting of Hill house není primárně o strašení nebo lekání.To vše je tu záležitostí spíše druhého sledu.Prim tu hraje místy hodně silné psychologické drama jedné rodiny,která je natolik sympatická,že seriál dokáže i ve slabších mometech ždímat emoce.Celou sérii jsem spolu se ženou zblajznul jedním dechem a těch 10 dílů se nakonec zdálo málo...100% (10.11.2018)

Kdyby se tvůrci tohodle "nonsensu" rozhodli, že danou množinu postav a jejich vzájemných vztahů usadí do čistě dramatického formátu (klidně líznutého mysteriozním backgroundem), mohla by z toho být úžasná light verze Six feet under pro novou generaci. Problém je v tom, že THOHH se prezentuje primárně jako duchařský horror a v téhle rovině selhává na celé čáře. Je sice chválihodné, že se zde odvážně rezignovalo na prvoplánové lekačky (doprovázené ostrými zvuky hrnců padajícich na betonovou podlahu) ale jinak je to bohužel klišé vedle klišé. Dům vydesignovaný do nejstupidnějšího horrorového kýče může děsit snad fakt jen američany. Bubáci (když už se náhodou ukážou) se snaží být tak cool až jsou vlastně absurdní a směšní. Dvě základní časové linky vyprávěné paralelně vedle sebe se sice snaží mít v rámci celku smysl, ale automaticky tak odpadá polovina napětí, protože divák hned z kraje ví, komu všemu se nic nestane. Duchové vkládání do obrazů jsou spíš jen dodatečnou zábavou (a reklamním tahem) pro fandy než něčím co by skutečně jakkoliv podprahově působilo na diváka. atd atd.. Na druhou stranu je to z mého pohledu na solidní 3 rudé, protože vykreslení vztahů mezi dospělými sourozenci a jejich otcem, je tak vrstevnaté, citlivé a technicky, místy až onanisticky (v dobrém slova smyslu) vypiplané (jedním příkladem za všechny budiž těžká, snad 15minut dlouhá scéna rodinné hádky natočená na jeden záběr), že seriál prostě nelze jednoduše smést ze stolu jako sračku. Navíc to má krásné romantistické finále které na takové citlivky jako jsem já prostě funguje :) (19.11.2018)