Klérus

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

Obrovská poklona tvůrcům, že si tohle troufli v silně katolickém Polsku natočit. Odhaduji, že to nebylo vůbec lehké a církev se jim to jistě snažila překazit, či minimálně znepříjemnit. Jméno režiséra – Wojciech Smarzowski - si každopádně značím a mrknu se v budoucnu na další jeho tvorbu. Zpět k samotnému filmu, obsah jednoznačně přebíjí formu, která mi jako jediná úplně nesedla. Mírně nervní kamera i neurovnaný střih mě zpočátku štval, ale postupně jsem si zvykl a nutno říct, že do celého filmu to sedí náramně. Obsazení je výborné, postupná gradace vyprávění a přechod z černé komedie do mrazivého dramatu také. No a k obsahu… víra je víra, proti ní nic nemám, ale organizované náboženství a v našem regionu katolická církev, to je neskutečný hnůj. Chápu, že tvůrci šli do velmi konfrontačního způsobu, nicméně s církví se jinak nedá. Stejně jako jakákoliv organizace je odrazem celé společnosti a jsou v ní dobří i špatní lidé. Ale katolická církev je snad jediná organizace na světě, která kryje pedofily, korupci a všelijaká jiná svinstva a ještě se cítí ublíženě, když se na to upozorní. Nikomu jinému by to tak neprocházelo, proč jim to vše prochází? Z toho mi není vůbec dobře. Jsem jen rád, že nežiji v Polsku, že jsem nepropadl církvi a že nejsem jen hloupá ovce z jejich stáda. Všichni si mohou uvědomit, že k víře v cokoli, nikoho jiného nepotřebují a už vůbec ne podobně prohnilou organizaci. (19.09.2019)

Klér se s katolickou církví v Polsku nemazlí a dává si záležet, aby na katolicismus navázané společenské síly byly v maximální míře vykreslené jako bezohledné, sobecké, manipulativní a kořistnické. Do té míry, že to část publika může vnímat jako tendenční a nespravedlivé. Všechny popisované jevy se sice v církvi vyskytují, ale ne v takové míře a úhledně seřazené vedle sebe. Chybí tady idealisté a reformisté, absentuje plastičtější a věrohodnější obraz této prastaré instituce. Smarzowskiho snímek je totiž hanopis, film s nepopiratelným ideovým a politickým záměrem otřást silným postavením a vlivem církve u našich sousedů. Té církve, která běžně zasahuje do politických procesů a odvolává se přitom na vyšší, nekritizovatelnou, autoritu. Naše historie je odlišná, s demontáží vlivu církve na věci veřejné začal už Havlíček Borovský, národní obrození se neslo ve vzývání husitství a reformace. Erozi katolické moci ovlivnila sázka katolických elit na Habsburky, k jejich popularitě nepřispěl ani podíl slovenských klerofašistů na pádu První republiky a dílo zkázy dokonalo příchod "vědeckého" komunismu a nástup konzumní společnosti 2. poloviny 20. století. Jako Češi tedy můžeme podle svého přesvědčení považovat Klér buď za potvrzení svého negativního pohledu na náboženství a jeho zástupce na zemi nebo za nespravedlivý pamflet. Nemůžu říct, že by se mi tentokrát Smarzowski zadřel pod kůži, tak jako se to stalo v případě Volyně, ale řemeslo je to nadprůměrné, o tom nemůže být pochyb. Celkový dojem: 70 %. (15.11.2021)

Chápu, jaký poprask může tenhle film, který začíná jako rozmařilá satira a končí jako sžíravé drama, vyvolat v Polsku - byť podle reakcí publika je festivalová bublina celkem na vlně katolického hejtu. Určitě by to mohlo být natočeno syrověji, určitě by to mohlo být soustředěnější, ale ne druhou stranu odvyprávět příběh s tolika postavami tak relativně funkčně taky není jen tak. A bylo hodně zábavné sledovat "kam až si troufnou zajít". A troufli si... (19.09.2018)

Nekompromisní sociální drama s poněkud těžko stravitelným obsahem hlavně asi pro striktní křesťany a třičtvrtě obyvatel Polska. Vzhledem k tomu, že se mě víra netýká, tak mě nic z toho asi nepohoršilo, ale jako taková sonda do zákulisí církve je Clergy velice zajímavé, o to víc, jestli je to pravdivý obraz.. Už jen číst zajímavosti k tomuto filmu naznačuje, že to vážně asi nebude jen tak vycucáno z prstu. Film na zamyšlení nad dnešním zkorumpovaným světem a tím, že si církev hraje až příliš na Boha. (27.11.2019)