Geniálna priateľka

Na seriál jsem ze všech stran slyšel jen chválu a tak nebylo těžké se odhodlat ke sledování a přesvědčit se na vlastní oči. Pravdou je, že chvála je rozhodně zasloužená, má to však své ale. Výprava, prostředí, hudba, herci a dokonce i italština - to vše je beze sporu na jedničku. Jenže mě tam něco chybí, chybí mi tam zajímavější příběh. Ano, je to o přátelství dvou dívek a to mi bohužel nestačí. Některé záběry jsou dost natahované a to časem začne nudit, protože to nikam neposouvá děj. A jsem snad jediný, kdo má kompletní zmatek v tom, kolik by těm postavám mělo být let? Hlavně těm mužským. 70 % (02.08.2021)

Krásna husľová hudba Maxa Richtera, ktorá sa pri rozprávaní sporadicky objavuje v pozadí umocňuje emocionálny zážitok. Po prvej časti som bol skeptický, ale tá druhá to už dostala do správnych koľají a celá prvá séria je takmer dokonalá. Najmä tie detské roky. Človeka to núti zamyslieť sa nad tým, či rodičia boli ani nie v takých dávnych dobách stále takí krutí? Telesné tresty ako samozrejmosť? Veľmi zle sa pozerá ako otec rodiny mláti malé dievčatko. Ale ani fáza dospievania nezaostávala. Vidíme tú prvú menštruáciu čo bolo ešte v niektorých rodinách tabu, namiesto vložiek sa používali prúžky látky, sledujeme tiež aký ťažký bol prístup k vzdelaniu. Seriálom je oslavou nielen priateľstva ale celého života, nech už prinesie akékoľvek trápenia. Miestne reálie Neapola s kriminalitou neprinášajú život, ktorý je med lízať. Druhá séria žiaľ podľa mňa nestíha za prvou, ponúka len priemerné časti, často mi chýbalo viac emócií, ktoré sa v porovnaní s prvou dosť vytratili. Dopozeral som len aby som zistil, či bude odhalená záhada stanovená na začiatku - teda zmiznutie ženy. Až potom so zistil, že seriál bude mať štyri série po 8 častí. Takže sa to celé dozvieme až o pár rokov. (06.09.2020)

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí. Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal. Recenze všech tří řad na TVZone zde. (03.02.2024)

Jedna furt čumí jak vyvoraná myš, druhá jako nasupená kobra …. Je ale fakt, že představitelky toho moc co hrát nemají. Seriál je spíše zfilmovanou esejí na téma, jak muži určují svět žen, jak je formují a podřizují si je, aniž by jim jakkoliv naslouchali nebo je vnímali. Moc dobrý pocit série (ostatně stejně jako romány) nevyvolává, zejména, když jste divačka. Sága dobře rozehrává italské reálie měnící se časem, i jak celospolečenské pnutí a postoje ovlivňují i dosud uzavřený mikrosvět jednoho periferního sídliště. Ale jde z toho na člověka tíseň. 3. řada (19.07.2023)

Předlohu jsem nečetla a rozumím názoru, že se jí seriál nemůže rovnat. Přesto na mě celý příběh zapůsobil tak, že probudil vzpomínky na mé vlastní dětství. Na prázdniny, kdy jsem četla nějaký nádherný román a četla jsem jej na místě, kde jsem se cítila nejlépe... Na místě, které mi už dneska nepatří, ale zůstalo mi schované v duši. Takové pocity jsem u seriálu měla. Geniální přítelkyně zřejmě neosloví každého diváka, ale mě okouzlila. Pomalé tempo, nádherná kamera i hudba, způsob vyprávění, malé velké příběhy obyvatel čtvrti, při kterých mi několikrát zatuhla krev žilách. Emoce, radost, smutek, rivalita, sny, žárlivost, touhy i zklamání, taliánské nátury, prádlo vyvěšené do ulic, rodinné tradice zakořeněné tak, že se z nich nelze vymanit, to vše hodnotím maximálním počtem hvězdiček. Na mě to fungovalo. A před představitelkami malé Li a Ely smekám. Moc šikovné holčičky. Nevím, jaký záměr HBO má, jestli se chystá pokračování, ale pokud ano, určitě se na něj podívám. (26.04.2019)