Pokoj noci

Vysoce strukturovaná myšlenková činnost tlumí nebo zcela vytěsňuje emoce, jelikož je energeticky převáží. Podstata působení psychologie i její účinnost tedy spočívají v tom, že psycholog pomáhá člověku racionalizovat podvědomá nutkání a emoční hnutí, a tím samým je alespoň zdánlivě dává pod kontrolu člověka. Cokoliv, co je v moci nebo pod kontrolou člověka, byť je to jen sugesce neboli placebo efekt, poskytuje člověku uspokojení, ne-li rovnou slast. Otázka zní: zvyšuje se ta účinnost, pokud je matka člověka psychiatrička, psycholožka nebo filosofka? Protiotázka zní: Pokud ten člověk vidí modrý pokoj a v něm ženu, jež se mu líbí, napůl přikrytou červenou látkou a podstupující masáž, dokáže jeho racionální sebeovládání zabránit vzniku pudových potřeb? Neboli co je silnější – racio nebo pud působící přes emoce? ___ Vizuálně a obsahově Hitchcockovsky vystavěný krimi thriller s Freudovskými sny. (03.02.2013)

Poslední film z knihovny - Maminka doporučuje. A možná končím na slabé notě. Čekal jsem od filmu mnohem více. Více atmosféry, více hry na vraha, více psychologie. Bohužel jsem se dočkal průměrného thrilleru, který sic hru na vraha zvládnul, tak nedokáže už uspokojit náročného diváka. Oceňuji herecké duo Scheider a Streep. Ale mrazení v zádech vám film prostě nepřinese. Vím, že už se opakuji, ale zase srovnávám s Čekej do tmy (1967), který zkrátka zůstává nepřekonán. Ten film má na rozdíl od Klidu noci všechno. (55 %) (28.06.2023)

Po stopách Meryl Streep aneb co mi z její tvorby uniklo.. Postupně jsem se prokousala i k temnému thrilleru "Klid noci", který je velmi kvalitně zpracován co do hereckého obsazení, to do atmosféry celého snímku.. Jediná (a dost podstatná) vada na kráse je relativně průhledná zápletka a tudíž i odhalení samotného zabijáka.. (16.08.2018)

Všichni jsou idioti, atmosféra funguje na baterky (a bohužel jí lehce vypadává kontakt) a i průměrný divák jako já vidí za roh. Kamera je libová, Meryl osudová a když kontakt funguje, docela z toho mrazí. Nejlepší postavou je jednoznačně zabitý, se kterým se seznamujeme skrze flashbacky. Misky zábavah se zasekly v rovnováze. (21.06.2015)

Bentonov Still of the Night je ďalšou snímkou, ktorá, podobne ako niektoré filmy Alfreda Hitchcocka (pre ilustráciu napríklad Dial M for Murder), ohrozuje autonómnosť filmového média komorným prostredím a pasážami úzko hraničiacimi s divadelnosťou. Hitchcock je však majstrom napätia, komplikovaných vzťahov a zábavných dialógov, takže mu to poľahky odpustíte. Bentonov problém tvoria z veľkej časti najmä scény čítania poznámok, ktoré zachádzajú, prisudzujúc rolu rozprávača Samovi, do detailnej popisnosti priamym vyobrazením situácie zo psychiatrických sedení s Vituccim (či dokonca ešte ďalej keď ilustrujú jeho sen či rozhovory s Brooke). Tieto pasáže by som si vedel dokonale predstaviť na divadelnom javisku, kam by náramne sedeli pri rozdelení scény na dve samostatné časti (v jednej by sa nachádzal Sam, v druhej Vitucci). Nie však vo filme, kde mi dramaturgia záberov polocelkov z rozprávania absolútne nesedí a nedbanlivosť pri práci s mizanscénou irituje. Priam sa tu núka paralela medzi hrdinovou ďalekozrakosťou a krátkozrakosťou filmovej perspektívy. Almendrosova kamera všeobecne nudne a nezaujímavo pracuje s väčšími celkami, no exceluje v záberovaní detailov dotvárajúcich atmosféru (sledovanie krokov v parku či plynových potrubí v potemnelých chodbách). Len škoda, že vedie k primitívnym nevzrušivým ľakačkám a rutinérskym dramatickým momentom, ktoré by som očakával skôr v béčkovej hororovej produkcii z tej doby. Tomu sú podružné často hlúpe dialógy a repliky, jednoduchý námet a slabý príbeh, ktorý sa v improvizovanej roli psychiatra snaží pohrávať s diváckou túžbou po odhalení vraha, no ľahkými zvratmi len trochu umelo zastiera konštrukciu vedúcu priamo z bodu A do bodu B, pričom tá najjednoduchšia teória je aj najsprávnejšia. Vlastne je omnoho zábavnejšie si počas filmu zostavovať psychologický a osobnostný profil Sama Ricea - je osamelý, má dobrý vzťah z matkou, kvôli svojej zjavnej ďalekozrakosti používa okuliare na čítanie, javí skutočný záujem o svojich pacientov (v úvode po prológu presviedča pacienta, aby si dobre rozmyslel, či chce prerušiť sedenia len kvôli strate práce - dobrá otázka je, či Samovi nejde len o ďalšie peniaze - tento výklad ponechám nerozvinutý, ale je zaujímavý a mohol by pozmeniť celé vnímanie filmu, keďže svoje služby ponúkal aj Brooke), má strach z vraha, dokáže si poskladať dieliky do výsledného obrazu, no vrhá sa do náručia prvej (podotýkam krásnej) žene, ktorá ho navštívi. Zodpovednosť za to, že to nie je úplne priemerný, či dokonca zlý film nesie hlavne iniciatívu preberajúci Roy Scheider a i pod zlým make-upom vždy skvele vyzerajúca Meryl Streep. 65% (23.11.2014)