Pět mužů a jedno srdce

Námět; Jiří Dietl. Říkám to pořád že málo známé (nekomerční) a zapomenuté filmy jsou jedni z nejlepších, tento ojedinělý filmový pokus, později už jen TV režiséra Matějovského, by měly vysílat přeci jenom častěji. Filmy z nemocničního prostředí mám rád, sice se mi chvíli zvedal pěkně kufr při všech těch skutečných operací, zároveň trochu dlouhých, ale jinak dobrý, stylizované snové scény mi zde docela vadili ale naopak všecky ty osobité komentáře nemocničního zřízence Cajthamla ty byly opravdu výstižné a film nádherně oživovaly. Skvělé herecké obsazení (Hlinomaz, Menšík, Cupák, Růžek, Motlová aj) byla jedna z dalších silnějších stránek. Barrandov mi zas jednou udělal radost, filmu by jsme se na jiných TV stanicích sotva kdy dočkaly. (11.12.2010)

Pro mě dodnes neznámý Jan Matějovský posbíral jedny z nejlepších herců které mohl (Menšíka jako chirurga opravdu hned tak nevidíš) a dosadil je do krásného scénáře pana Dietla. Osobitý zřízenec a jeho fantazijní realita, černý humor spojený s jeho prací a krátké, ale výborné osudy doktorů i všeho personálu. To vše v bývalém zámečku, který se teď stává místem smutku i nadějí, protože občas tomu svatému Petrovi ti doktoři naruší příchody. Starost o jednotlivce i srovnání se s osudem operačního chirurga. Zbytečně nenatahovaný, precizně zpracovaný filmeček s pohodovou atmosférou. (18.08.2013)

Docela zajímavá pologroteska o "srdečních" chirurzích. Spíš než reálný příběh je to slepenice menších historek a profilů jednotlivých doktorů, sestřiček a zřízence Cajthamla. Do toho se občas začnou dít divné scény s ještě divnější hudbou (část s Brodským v kradeném autě mi vybavila Bédu Hudečka, co opravoval auta v Jáchyme, hoď ho do stroje). Celkově to na dopolední vysílání na TV Barrandov nebylo špatné. (26.01.2011)

"A je po ptákách. Zase o jedno sdrátovaný srdce víc. A svatýmu Péťovi jsme udělali bordel v příchodech." Tenhle film, o němž jsem dodnes neslyšel, mě velice překvapil. Jednak vynikajícím civilním výkonem Josefa Hlinomaze, dále hvězdně zahranou lékařskou partou, fascinujícími reálnými záběry operace i Dietlovým "mozaikovitým" scénářem, který kromě tradičně precizně vykreslených charakterů hercům nadělil i řadu vtipných hlášek ne nepodobných těm z M*A*S*H*e. Je pravda, že bych se obešel bez některých snových scén a že veselý hudební motiv Jana Klusáka, který zněl hlavně při scénách s Vlastimilem Brodským a automobilem, sem taky tak docela nepasoval, ale ve výsledku jsem byl nadprůměrně spokojený a ani jedna z postav a ani jeden z jejich příběhů mi nebyl ukradený. Tři a půl hvězdy. (24.02.2012)

"Zase o jedno sdrátovaný srdce víc. A svatýmu Péťovi jsme udělali bordel v příchodech." 😃 V případě tohoto filmu jde za mě o fakt velký objev. Do dneška jsem totiž vůbec netušil, že takový nápaditý film existuje. On to přitom ani úplně není jeden jednolitý film, ale spíše dva (možná i tři) filmy v jednom. U toho prvního, který lze chápat jako jakousi poctu lékařskému umění, se (při vědomí že jde o film, na němž se scénáristicky podílel Jaroslav Dietl), možná neubráníte jisté reminiscenci na seriál Nemocnice na kraji města (viz precizně pojaté scény z operačního sálu). Tento dojem ve Vás ještě posílí spolehlivý/vtipný glosátor všeho dění Josef Hlinomaz v roli nemocničního zřízence. Neříkám, že je Hlinomaz vysloveně nějak moc podobný Miloši Kopeckému v legendární roli doktora Štrosmajera, ale ten jeho místy až šibeniční humor, ten je fakt výborný. Ale abych přešel k tomu "druhému" filmu. Ten má podobu několika "fantaskních" scén odehrávajících se ve světě fantazie našeho nemocničního zřízence. Ty fantazie se týkají skoro všech členů nemocničního personálu a Josef Hlinomaz se v nich převtěluje do celé řady postav (včetně postavy pána boha). Ze všech těch fantazií mě asi nejvíce zaujala ta s notnou dávkou černého humoru (o autohavárii Vlastimila Brodského a jeho následném pohřbu-Hlinomaz se tu baví jako by se nechumelilo s nebožtíkem a Brodský při tom mj. vysloví přání, aby zatáčka, v níž se zabil, nesla do budoucna jméno o něm). Celkově mě tyhle fantazie přišly velmi osvěžující a velmi jsem si je užíval. Stejně tak osvěžující byla ve scénách, kdy Brodský řídil auto (ve fantazii i v reálu), hudba Jana Klusáka. Někomu to možná při té scéně s havárií může přijít až poněkud nemístné, mě (s ohledem na to, že šlo jen o fantazii) se to naopak moc líbilo. Jako se mi líbil vlastně celý tento film. Na plný počet hvězdiček to rozhodně nebylo (zvláště kvůli pár hluchým scénám tzv. ze života nemocničního personálu-třetí dějová linka), ale jinak velmi příjemný zážitek (01.12.2023)