Na nože

Takový duchem chudší sourozenec posledního zfilmování Vraždy v Orient Expresu. *** I zde má detektiv projevit vnímavost pro ryzí dobro a ušlechtilou krásu srdce, jež jsou nadřazeny striktnímu a omezenému vnímání toho, co se běžně chápe jako pravda a spravedlnost, a jedině díky tomu se mu podaří případ jednak rozlousknout (skoro stejně tak rychle jako vnímavějším divákům) a jednak i morálně vyřešit. Nicméně kde první zmíněný film byl v tomto příliš subtilní a jímavý až mimo rozlišovací schopnosti či ambice většiny diváků (můj komentář k němu, který mě paradoxně přiměl zpětně napsat až tenhle výtvor, zde: https://www.csfd.cz/film/53978-vrazda-v-orient-expresu/komentare/?comment=11342978), tenhle snímek je pro změnu o to doslovnější a banálnější, jako by byl vyloženě míněn pro pomaleji chápající, emočně oploštělé publikum. *** Záživné to bylo asi jako číst Shakespeara – kam jinam sáhnout, když už srovnávám s počinem Kennetha Branagha – tezovitě převyprávěného v amerických floskulích a komiksových obrázcích na čtvercové stránky omyvatelného leporela tak, že se vytratí veškerá velkodušnost, jemnost a komplikovanost prožívání i utváření. Zápletka sama není vůbec hloupá, ale práce s ní i s vykreslením postav je tak povrchní a deproblematizovaná, že by si divák zbytečně lichotil, že stačil držet krok. *** Za základní problém přitom považuji, že navzdory proklamovanému žánru film ve své klišovitosti, jakkoli mohla být záměrná, nebyl vůbec vtipný, ani obyčejně směšný, komický, ani nijak nenaznačoval, že o to usiluje, natož aby zvolená forma měla nějakou přidanou hlubší hodnotu či satirický pel. Bylo to prostě jen právě tak nevtipně prosté, jak jsme to viděli, milý Watsone, prosté všech mystérií bytí. Jen díra uprostřed donutu, která nezasytí, jen pro nic mnoho povyku. *~ (29.01.2020)

Stylová moderní detektivka, která přistupuje k řešení záhady z trochu jiného úhlu než je zvykem a nikdy nezapomíná na nadsázku. Není to ani náhodou dokonalý film (jak tvrdí mnozí diváci a kritici v Americe), ale je určitě nápaditý, promyšlený a odlehčený a hlavně nikdy nezačne nudit (ačkoliv někde po polovině tempo zpomalí trochu výrazněji než bych si přál). Navíc má skvělé postavy, počínaje celou povedenou rodinkou (každý člen má čas zazářit a téměř každý toho naplno využije) přes charismatického detektiva Daniele Craiga, který si roli užívá přímo neuvěřitelně a scénář mu do úst dal opravdu vtipně a chytře napsané repliky, která ze sebe sype s ještě zábavnějším jižanským přízvukem. A nakonec je tu sestřička v podaní sladké Any de Armas. Ta je stále neuvěřitelně roztomilá a definitivně potvrzuje svůj herecký talent (kdyby někdo ještě po BR2049 pochyboval). Škoda jen, že na otázku whodunit i přes různé falešné (nebo taky pravé) stopy a chytré příběhové zvraty a zákruty šlo odpovědět docela lehce. Ale je pravda, že určitou dobu mě scénář díky svému podvratnému průběhu (Rian prostě rád experimentuje, někde to funguje lépe než jinde) a přístupu k žánrovým pravidlům za nos tahat dokázal a finále bylo i přes chybějící faktor překvapení velmi uspokojivé, protože všechny v příběhu představené koncepty a detaily do sebe perfektně zapadly. A detektiv Benoit Blanc přišel s nejoriginálnější letošní hláškou. 8/10 (26.12.2019)

Luxusní moderní detektivka hrající si s žánrovými pravidly. Johnson je pan vypravěč, ani na chvíli divák neztratí nit. Napětí se dá krájet téměř celý film. Herecky jde o neskutečný koncert. Craigův vyšetřovatel nechá zapomenout na Bonda během chvilky a Ana de Armas na svých bedrech nese srdce celého příběhu. Ten film je jako kobliha s dírou, ve které je další kobliha... s dírou... kterou vyplňuje skvělá pointa. (07.02.2020)

Rian Johnson dokazuje, že sice není nepochopený filmařský bůh (jak se jeho fanoušci po přijetí Epizody 8 snažili tvářit), ale „jen“ výborný filmař, který dokáže pochopit žánrové konvence, lehce je přežvýkat a stylově vrhnout na plátno. Nabízí se srovnání s dva a půl roku starou Vraždou v Orient expresu, která je sice o poznání okázalejší, ale zároveň filmařsky konzervativnější; přestože Johnsonova rodinná detektivka není nepředvídatelná, daří se jí skvěle dávkovat informace a umožňuje divákovi být o ten příjemný půlkrok napřed. Vedle poctám klasickým detektivkám se Johnson nebojí ani ožehavé kombinace flashbacků a nespolehlivých vypravěčů, čímž dává vzpomenout třeba na Tarantinovu devadesátkovou tvorbu. Zároveň si však uchovává sociálně-kritický osten, který je v současné Americe asi nezbytný – a tak vyznění jistě nebude protrumpovské základně po chuti. Dohromady je však tenhle mix dostatečně chutný i nápaditý na to, aby byl i přes několik zaškobrtnutí v tempu divácky velmi vděčný. (01.04.2020)

Už jsem víckrát zmínil, že klasická detektivka, která staví na rafinovaném zločinci a ještě chytřejším detektivovi, co nepotřebuje tým spolupracovníků a odhalení pachatele je pro něj především intelektuální výkon, mi nikdy příliš neseděla a s přibývajícími léty se averze ke světu lepších lidí, kde se ony příběhy obvykle odehrávají, stále stupňuje. Takové detektivky představují stylyzovanou podívanou s typizovanými postavami, obvyklými kulisami a oblíbenými rekvizitami a na můj vkus je to příliš umělé a měšťácké. Proto jsem přijal s jistými rozpaky nabídku dcery na návštěvu kina a předpokládal, že to tam tak nějak odzívu. Zrodilo se ale příjemné překvapení. Režisér Johnson, který stojí i za scénářem, má sice detektivky rád, nebojí se ale pohrát si s pravidly a udělat si z žánru tak trochu šprťouchlata. Lehká nadsázka je všudypřítomná, herecká parta si své role evidentně užívá a přidává do svých kreací dávku ironického nadhledu, aniž by se z toho stala třeskutá parodie. Výsledek by měl vyhovovat nejen fanouškům žánru, ale i těm, kterým přijdou klasická schémata žánrové detektivky poněkud obehraná. Volba Daniela Craiga do role detektiva je sice odvážná, protože typově by se hodil spíš do americké drsné školy nebo na opačnou stranu zákona, ale funguje to. A členové zbohatlické rodinky jsou svou nevraždivostí a poklesky přímo k zulíbání. Celkový dojem: 75 %. (02.12.2020)