Hodinárov učeň

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)

Po Čertím brku druhá "hustá" pohádka, která jestli je pro děti, tak jen pro ty statečnější, co neusínají s méďou pod polštářem. Infantilnost se tomu, naštěstí, vyhnula širokým obloukem. A tam, kde pokulhává scénář, to tahají herci, v čele s Janou Plodkovou. Každopádně plusový body za pokus o originalitu a režisérce za to, že si to natočila tak nějak po svým, na většinovýho diváka nehledě. (09.03.2020)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)

Na české chudé poměry překvapivě povedená pohádka, ať zápletka, nebo výkon hlavních herců (výborný Viktor Preiss jehož postava jasně vychází z Harpagona, Plodková jako zlá sudička s visáží bezdomovkyně má taky něco do sebe), výhodou jsou i pěkné lokace, velice povedená hudební stopa, které se daří vytvářet a podporovat atmosféru pohádky, tajemného dění. Nejsou zde nějaké velké prostoje, příběh pěkně odsýpá a celá ta stylizace konce 19. století má svoje kouzlo. Viděl bych to na 3,5 hvězdy, a časem možná výše. (31.12.2020)

„Tatínku, co jste mi přivez?“ - „Jablíčko…na zahradě, si utrhni. Nemám na rozhazování. A teď nevyrušuj!“ Režisérka Jitka Rudolfová mě před časem hodně zaujala Rozkoší, která zde sice nebyla příliš dobře přijata, ale mou maličkost bavila. Hodinářův učeň je v mnoha ohledech jinde, ale vizuál byl znovu výtečný (podobně jako hudba), navíc se mi hodně líbily masky s kostýmy. S příběhem to už bylo podstatně slabší, děj občas skřípal a stagnoval (hospoda, která jako by patřila do jiné pohádky, zarostlý muž bez většího využití, Lichoradčina touha po minci bez žádného zřejmého důvodu atd.). Střídání vyloženě odlehčených míst se sudičkami s až nečekaně temnými momenty podle mě také příliš nefungovalo. O to víc jsem si užíval (některé) protagonisty. Preiss nechal chvílemi vzpomenout na svého legendárního správce, Krobot s Balcarem byli zas typově přesní, o pobavení se staralo duo Plesl-Neužil a nejvíc se mohla vyřádit Plodková, která si to zjevně užívala (jakkoliv byla její stylizace hraniční). Podtrženo sečteno, čistý průměr. (01.03.2020)