Aniara

Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat. (15.10.2018)

Ohromne sklamanie: namiesto scifi-cka s presunmi casu, som sa dobru hodinu trapil s udepkovanou lezbou. Vsetko je tu hodne hnusne: herci, herecky (vyzite, psychopaticke a navyse skarede), este aj ten debilny akoze virtualno-realny poondiaty computer ma depresie, a tak ludom namiesto krasnych vizii do hlavy tlaci sracky. A pribeh? Kdeze action, kdeze scifi, kdeze vesmir ci drama! Keby neukazali obcas ten akoze-vesmir a tu akoze-raketu, tak je to proste o depresivnej lezbe, co sa pravidelne venuje skumaniu prdele kolegyne kozmonautky. Preco jej dalsia kolegyna vypada a hovori jak kibel hnoja, zostava zahadou, ale do celeho psycho-kaleidoskopu to pasuje celkom perfektne - hned nas zavali svojimi depresiami z rozvodu a zivotnou apatiou. Reziser aj scenarista museli byt hodne zhleni, ked totok vrasnili. Vocpat do rakety rozvedenu bednu hnoja a depresivnu lezbu, to je fakt ODPAD! (08.06.2019)

Má to prvky z rôznych sci-fi filmov a kníh (Aldissov Nonstop, Voyagers: Vesmírna misia), ale inak je to plus-mínus samo sebou. Čo je fajn. Už menej fajn je, že herci mi pripadali veľmi nesympatickí, postavy detto a ono je síce pekné, že sa to odohráva vo vesmírnej lodi, čo je niečo, pre čo mám od detstva slabosť, ale v 99% prípadoch sledujeme interiér, ktorý vyzerá ako bežná budova/miestnosť. Takže po chvíli zabudnete, že sa dej odohráva vo vesmíre. Zo začiatku ma Aniara nebavila, ale s pribúdajúcimi minútami sa situácia vylepšovala a posledné minúty boli „krásne“ depresívne. (16.02.2024)

Niekto tu spomínal podobnosť k pre mňa už kultovému The Divide (2011), no nebolo tomu tak. Jediné čo tieto dva filmy majú spoločné je izolovaná skupinka ľudí, ktorí sa nemôžu nikam hnúť. Navyše The Divide bolo viac zamerané na budovanie atmosféry a na psychologický ponor do jednotlivých postáv. V tomto prípade sa divák iba tak nezaujate pozerá na jednotlivých nešťastníkov, kde sa hľadí najmä iba na sociálny rozmer - postupne si tu prejdeme všetkými štádiami od všelijakého zgrupovania až po vznik kultov a podobne. Celkovo som však spokojný, ten posledný záber bol pekný.... Lepší priemer. 65/100 (08.11.2019)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)