Aniara

Atmosféricky zachycený úpadek společnosti v obří vesmírné lodi vychýlené z kurzu. Pár dobrých nápadů, skoro až snová atmosféra a pěkný audiovizuál vs. nepříliš výrazné či snad dokonce sympatické postavy a až příliš pomalé tempo. Film se nesnaží nic moc vysvětlovat, spíše jen tak plyne a tvůrci si s tím dost umělecky prohrávají a máchají diváka v bezvýchodné depresi. Finální pointa je ovšem snad to nejúdernější shrnutí vesmíru, co jsem kdy viděl. (22.02.2020)

Príliš scifi, zamerané na postupnú zmenu kolektívu - spoločnosti - cestujúcich do nekonečna vesmíru. Na Zemi zúri budúca vojna a ľudia utekajú na Mars. Jedna z kozmických lodí, Aniara, má asi 8 000 emigrantov. Loď narazí na asteroid a to vykoľají z dráhy smeruje zo slnečnej sústavy bez nádeje na návrat. Cestujúci sa vyrovnávajú so svojim osudom rôzne. Páchajú samovraždy, vytvárajú nové náboženstvá, oddávajú sa sexu (fuj až pornografická vložka) , ale aj učeniu a vede. Nikto z nich neprežije. po 25 rokoch na lodi ostáva už len hŕstka ľudí, v čele s kapitánom lode a hlavnou predstaviteľkou. Po vyše 5 tisíc rokoch vesmírna loď bez ľudí doletí k súhviezdiu Lýra. Smutný koniec - beznádejný. (19.11.2019)

Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat. (15.10.2018)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Má to prvky z rôznych sci-fi filmov a kníh (Aldissov Nonstop, Voyagers: Vesmírna misia), ale inak je to plus-mínus samo sebou. Čo je fajn. Už menej fajn je, že herci mi pripadali veľmi nesympatickí, postavy detto a ono je síce pekné, že sa to odohráva vo vesmírnej lodi, čo je niečo, pre čo mám od detstva slabosť, ale v 99% prípadoch sledujeme interiér, ktorý vyzerá ako bežná budova/miestnosť. Takže po chvíli zabudnete, že sa dej odohráva vo vesmíre. Zo začiatku ma Aniara nebavila, ale s pribúdajúcimi minútami sa situácia vylepšovala a posledné minúty boli „krásne“ depresívne. (16.02.2024)