Réžia:
Oriol PauloKamera:
Xavi GiménezHudba:
Fernando VelázquezHrajú:
Adriana Ugarte, Chino Darín, Javier Gutiérrez, Álvaro Morte, Nora Navas, Francesc Orella, Clara Segura, Aina Clotet, Belén Rueda, Ana Wagener, Albert Pérez (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V den pádu Berlínské zdi se nad Španělskem točí zvláštní bouře a malý chlapec slyší v domě přes ulici hluk souboje a jde se do obydlí sousedů podívat. Tam spatří muže s krvavým nožem stojícím nad mrtvou manželkou. Chlapec v panice prchá a venku na ulici ho přejede auto. Po mnoha letech přichází identická bouře a Vera Roy (Adriana Ugarte) najde ve svém domě starou kameru a televizor. Když si chce se svým manželem pustit staré nahrávky, ještě netuší, že působení nevyzpytatelného přírodního jevu jí několikrát změní život takovým způsobem, jaký si do té chvíle nedokázala ani představit. (C0r0ner)
(viac)Videá (3)
Recenzie (156)
Hodně slušný pohrávání s paradoxy při jízdě časem. Tématicky i kvalitou srovnatelný s Frekvencí či hustym serošem Dark. A i když né zas tak složitý jako zmiňovaný seriál (ale o to možná i líp), chvílema předvidatelný (přesto nechybí překvapivé momenty) a nějaké logické mouchy se také najdou, přesto mě to bavilo moc, napínavý dostatečně a vše do sebe ve finále celkem pěkně zapadne. Španěláci teda v posledním období docela jedou! ()
Oriol Paulo má ve zvyku divoce překombinovat děj a zahltit tím množstvím zvratů diváka, aby se v té smršti informací ztratil. Ne vždy se mu to zcela daří, určitá předvídavost i nelogičnosti pozornému divákovi stejně neuniknou. Tentokrát ale budu smířlivější, protože zvolil téma, které mě baví a protože se mnou tak okatě nemanipuloval a nedělal ze mě blbku, tak jako v Contratiempo. ()
Námetovo podobné Frekvencii (2000), no o málinko slabšie. Hlavne čo sa týka mysteriózneho pocitu a pútavosti. Ale príbeh bol zaujímavý a jednotlivé časové skoky jednoduché a prehľadné. Pár chybičiek a nejasností by sa síce našlo (napr. ako vedeli kde treba presne kopať na tom bitúnku?), no celkovo to pôsobilo slušným dojmom. Takéto niečo ja môžem. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? ()
Defilé WTF momentov a zbytočne rozťahaná, banálna zápletka. Koniec úplný výsmech. Keby si viac postrážili scenár a niečim to oživili, mohla to byť pecka. Takto je to priemerná, aj keď zručne nakrútená, hovadina na jedno pozretie. Z Paulovej trojky je toto spomedzi El Cuerpo a Contratiempo najslabšie. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (6)
- Počas scény, keď Vera rozpráva o svojich spomienkach, v kine sa mihnú zábery na filmy Stroskotanec (2000) a Kontakt (1997). Oba sú režírované Robertom Zemeckisom, ktorý režíroval aj Návrat do budúcnosti (1985), ktorý má vo filme viacero odkazov. (megajalec)
- Vo filme je viacero odkazov na filmy Alfreda Hitchcocka: scéna v kúpeľni (Psycho), sledovanie susedov cez okno (Okno do dvora), pád tela z výšky (Vertigo). (megajalec)
- Hodiny na škole se po zásahu bleskem zastavily v čase 10:04. Stejný čas ukazovaly hodiny ve filmu Návrat do budoucnosti (1985). (vojacekr)
Reklama