Zábava, zábava

Jedinou slabinou filmu mi přišla dějová linie kolem té mladé slečny, co tak ráda paří. Za prvé na mě herecky působila v porovnání s těma ostatníma dvěma herečkama ne až tak přesvědčivě a schopně, ale to by mi tolik nevadilo, za druhé kromě scén z rodinného oběda (které byly neskutečně výstižné a komické) mě její příběh a jeho ztvárnění příliš nesedělo, bylo přitažené za vlasy. Ta scéna, kdy sedí doma na posteli, a už ví, že to, co se jí stalo v té garáži po párty, má svoje následky, a začne pít z flašky, to bylo prostě málo uvěřitelné, a takových tam kolem ní bylo víc. Nějak mi ta její linka neseděla do konceptu filmu. Ale celkově hodnotím pěti hvězdama, protože jsme se bavila, někdy člověka až mrazilo, ty situace byly reálné, někdy měl člověk pocit, že se to neodehrává v Polsku, ale u nás. (22.11.2019)

Film o problému alkoholismu u žen. Prolínají se příběhy tří žen různého věku a postavení, které nad míru pijí. Lékařka Teresa je z nich nejstarší, prokurátorce Dorotě je asi 40 let a Magda je studentkou vysoké školy. Všechny už pijí i o samotě a někdy rovnou z lahve. Léčení každá z nich zkusí, ale nevydrží. Na konci filmu jsem cítila velký vykřičník, značící nebezpečí, které alkohol pro ženy představuje. (09.07.2020)

Nooo, konečně někdo ukázal jak to vypadá když chlastají ženské. A chlastají úplně stejně jako chlapi, mají stejné rodiny, vysoce postavené funkce, zahýbají stejně jako chlapi a přesto...to není stejné...Chlast je prostě pro všechny bez rozdílu, ale na opilé ženské se společnost dívá úpa jinak...Ovšem pokud jste např. dítě alkoholika jako Magda, tak je fuckticky těžké nechlastat, nebo když vám manžel zahne taky nevíte jak se tím vyrovnat a zároveň psychicky náročná práce dětského chirurga je kurevsky náročná. To však neznamená důvod k chlastu. No abych to shrnula, bylo to dobré a hodně uvěřitelné, ale chyběla mi tam buď větší stopáž nebo dokonaleji vyřešeny všechny příběhy...Za mě 90% (05.11.2022)

„Stůjte!“ - „Proč?“ - „Najela do podchodu a odmítla dechovou zkoušku.“ - „Má imunitu.“ - „Potřebujeme udělat krevní test.“ - „Není to obyčejný občan.“ - „My máme kategorie občanů?“ - „Tak teď už víš všechno.“ Jenže bez ohledu na postavení, chlast si nevybírá…Režisérka se podobně jako v o 3 roky starším Moje dcery krávy soustředila na ženské hrdinky, jejich problém je zde však jiný. Nakonec divák vidí 3 různé dějové linky, které se s 1 malou výjimkou neprolínají, což však ve výsledku nijak nevadilo. Těžko říct, na kterou z nich je odpudivější pohled. Rád bych napsal „smutný“, ale i při snaze být maximálně empatický jsem měl problém vzít 2 z 3 hlavních hrdinek na milost (především kvůli jejich aroganci a faktu, jak jim vše procházelo), lítost jsem pocítil jen u té nejmladší, ta za svou blbost zaplatila až příliš. Překvapivě mi ovšem jako nejsilnější příběh přišel ten od anonymní matky s 2 dcerami („Všechno má svůj důvod.“). Herecky to zvládly všechny 3 „alkoholičky“ výborně, jejich role jsem jim věřil. Celkově bych to viděl na slušné 4*. (11.09.2022)

V tom istom roku vyšlo v Čechách „Úsmevy smutných mužov“ a tak jednoznačne musím porovnať. Oba tieto filmy majú čo povedať, ale predsa len poľská „ženská“ verzia má prepracovanejšie dejové línie. Všetky príbehy sú silné, excelentne zahrané a sprevádza ich občasne silná hudba. Dve linky sa v podstate nesú rovnakým smerom v štýle „komu niet rady, tomu niet pomoci“, ale práve v tom zanechali podľa mňa silné posolstvo o tom, že s alkoholom to neradno preháňať. Veľmi ma ale potešila tretia linka, v ktorej nakoniec dominuje rozhodnutie obetovať sa pre iných. To vzbudilo u mňa najväčšie emócie. A keďže tie ostali aj so záverečnými titulkami, dávam z plánovaných štyroch plných päť. (26.12.2020)