The Clovehitch Killer

Americký snímek „The Clovehitch Killer“ je docela dobře natočen v tom smyslu, že se zde střídají časové roviny, přeskakuje se zde, scény na sebe zajímavě, ale rozhodně ne špatně, navazují. Film je navíc i docela napínavý v odhalování toho, kdo je skutečně vrah, ale i v tom, jak to celé skončí. A že je konec zajímavý... to už si asi každý posoudí sám, mně to ale docela stačilo. Před sebou nemáte originální skvost, ale je to dobré. (26.04.2019)

Summer of 84 optikou Davida Finchera. A tedy pomalu gradující hra na to, jestli je předměstský taťka sériový vrah, plná oscarově zahraných nejednoznačných postav, nečekaných (ale logických) zvratů, stupňujícího se napětí a zodiacovsky chladného násilí. Všechno zabrané pevně uchycenou kamerou, za bílého dne a v naprostém tichu ve stěžejních momentech. Ta režijní jistota je na debut skoro neuvěřitelná. Naprosto strhující. Tohle si zasloužilo jít do kin. (09.12.2018)

"Můj tatínek je vedoucí skautů, pobožný křesťan, milující manžel a tak trochu chorá svině, co zabíjí ženský a honí si u toho brko, nebo ne?" Tak něco podobnýho trápí hlavního pubíka, známého, celkem neprávem, jako "Ten zkurvenej úchyl" a jelikož jeho mindrák z této možnosti je větší než jeho péro, spojí své síly se zrzkou , která je místním známá jako "Ta, co dala všem". "Ten zkurvenej úchyl" a "Ta, co dala všem" tedy společně pátrají, ona má své FBI dedukce z knížek, on zkušenosti z nakoukání NCIS a rozhodnou se tatíka odhalit, aby už žádnou micinu neuškrtil na svým skautským uzlíku. Tatík je ale pěkně záludnej, manipulativní zmrd a nebo fuckt nevinnost sama, jehož největší prohřešek proti lidstvu je jeho tupej syn. Každopádně jak děj plyne, je nám nad slunce jasnější, že jeden z nich má pravdu a druhej půjde za kokota. Já jsem nestranná, za mě byli kokoti oba, páč takhle se chovat můžou fakt jen pošahaní křesťani (omlouvám se nepošahaným křesťanům). Jak to celé dopadne je jasný tak nějak hned a já si u filmu stihla uvařit, ééé upéct, perník a dostat se do báječný reality, ve který všechno ve filmu dávalo dokonalej smysl. (26.12.2018)

Opět jeden z těch snímků, kde děti mají podezření, že v jejich okolí je sériový vrah a rozhodnou se jít po jeho stopách. Najdou stopy, které by měly dát příslušným orgánům, které nebyli schopny nic najít v průběhu uplynulých deseti letech. Mě tento obsah připomíná věrnou kopii minimálně dvou podobných snímků na stejné téma, kde je právě tou stejnou šablonou pátrání dětí, které jsou nadprůměrně inteligentní a jejich dedukční schopnosti by jim mohl závidět i sám velký Sherlock Holmes. Tento stejný koncept už jsme viděli ve snímcích Léto 84 a taktéž ve snímku Disturbia, ale i v mnoha dalších braků podobného typu. Vždycky vidíme, jak se jim něco nezdá, jak pak hledají důkazy a nebojácní bez pomoci policie se rozhodnou případ vyřešit sami. Ona ta americká mládež je nadprůměrně schopná řešit takovéhle situace, jelikož mají perfektní školní systém. Jsou téměř nejlepší na světě, co se vědomostí týče. To samozřejmě myslím ironicky, protože většina středoškoláků si třeba myslí, že město Praha leží někdě v Rusku a že je bývalým státem Sovětského svazu. Ale zatímco my si jako malí caparti hrajeme na pískovišti s bábovičkama, tak oni už se honí s flintama po lesích a loví zajíce a už od šestnácti řídí své nablejskané káry. Taktéž umí nechat sledovat telefon, aniž by si toho dotyčný všiml a další vychytávky nepočítaje. Já jako průměrný čtenář detektivek jen kroutím nevěřícně hlavou, jak má americká mládež zažité tyto policejní postupy, na které ani sama policie nepřišla. Tento film má v profilu napsáno horor a každý znalec hororu jen nejapně kroutí hlavou, co je na tom hororového, protože toto podle mě televizní zpracování ve kterém se podíváme do jedné místní komunity, kde každej druhej je nábožensky založenej a přitom nejsou schopni pochopit a odříkat desatero a neustále papouškují nacvičené modlitby, kterým ani nerozumějí. V komunitě, kde je každej druhej mladej trouba skautem a mladé dívky skákají jak splašené kobyly před každým zápasem a to jenom proto, aby se nažhavení fotříci posilněni alkoholem měli za čím honit. Tak to je asi jediné zábavné, ale i zároveň smutné na tomto snímku, protože to je realita amerického venkova a proto jsem rád, že bydlím v této krajině, kde se nemusím dívat na tolik deviantů jako ve všech obdivované louži za mořem. Silné zklamání z tohoto snímku, který jsem bral spíš jako sondu do životů průměrných američanů než jako horor o sériovém vrahovi. Proto dávám pouhých 50%. (14.08.2021)

Výhodou tohohle filmu je, že jeho dětský protagonista působí opravdu jako průměrný sedmnáctiletý kluk, na kterého padá celý svět - ve filmech se postavy jako on píšou většinou jako nerealisticky dospělé. Clovehitch je dost dospělý film na to, aby se nebál zobrazit svého hrdinu jako sotva odrostlé dítě. Chová se proto občas hloupě a naivně, ale naprosto smysluplně v kontextu své situace. Zpětně se mi líbí třeba že hned první důkaz. který se hrdinovi dostane do ruky, tedy fotka, kterou najde u otce v kůlně, je v podstatě konečný a usvědčující, ale jeho syn se chová, jako by měl jen vágní podezření a potřeboval dál vyšetřovat a pátrat. Setkal jsem se s výtkou, že to filmu bere napětí, že odkrytí karet mělo být pomalejší, ale to považuju za tlačená toho filmu do škatulky, jakou očividně sám nevolí. Není to o odhalování pravdy, ale o reakci na tu pravdu, o snaze přesvědčit sám sebe o opaku, o neschopnosti čelit realitě. To je na tom to zajímavé. Ten film se taky nebojí zajímavých zlomů - věcí, co vypadávají z dosavadní kontinuity a film nějak mění. Jednak vypravěčsky, když protagonista najednou zmizí z děje na poměrně dlouhou dobu, jednak žánrově, když se ke konci film přelévá do skoro detektivního dobrodružství, v němž musí děti zvítězit nad dospělým padouchem. Tyhle zlomy většinou vědou k odcizení publika, protože pokud publikum něco nemá rádo, tak když se v průběhu filmu stane něco, co silně mění status quo filmu. Pokud se to děje, musí se to dít jako gimmick, musí to být vykřikováno a divák musí chápat, že jde o záměr - tady to je o hodně subtilnější. Ale právě proto zajímavé. A ten konec je perfektní. (07.04.2020)