Ženy v behu

Běh na dlouhou trať v ženském po(ví)dání. Měl tatínek tři dcery, které za života nestačil vyvdat, ovšem po smrti mohly jeho kosti v klidu spočinout, neb jeho manželka Zlata Adamovská s dcerami na jeho výslovné přání poběží maraton jen pro něj. A on u toho bude, sice jen v urně, ale zažije, tedy vlastně nezažije, ten blažený pocit z krásného uběhnutí kilometrů a finiš v cílové pásce bude naprostým vrcholem. Mám takový neodbytný pocit, že právě neotřelý nápad s maratonem je v podstatě hlavním vrcholem filmu, ač ve finále vypadá celý závod více než skromně a působí až nadbytečně. Ovšem zbývající peripetie kolem ženského potomstva ničím neuchvátily. Když už máme na scéně tři dcery, je třeba je i vyprofilovat. Prostřední Veronika Khek Kubařová slyší tikot biologických hodin, jenže načapá svého přítele s jinou, následuje rozchod a odchod do mama hotelu, kde po večerech komunikuje s holčičkou z protilehlého okna, kde se pilně věnuje odkazu loutkáře Kopeckého, a následně ji nemůže minout štěstí v podobě nového vztahu s hodným tatínkem Martinem Hofmannem od policejních složek. Nejmladší Jenovéfa Boková pro změnu se svým ženatým šéfem Petrem Vondráčkem spí, příliš logiky tahle linie ale nemá, neb milenec má doma mnohem atraktivnější polovičku, tahle dcera ovšem nepřijde ani po rozchodu s ním zkrátka, neb kondiční trenér Vladimír Polívka je šíleně hodný a má pochopení pro debilní scénář. A zbývá nám nejstarší dcera Tereza Kostková, která už sice rodinu má, přímo čtyři chlapáky v chalupě, jen se Ondřej Vetchý ještě nerozhoupal, aby si ji vzal. Ze všech linek byl pobyt v jejich rodině relativně tím nejzábavnějším, co film skýtal. Producent Tomáš Hoffman (brr i ach jo) tradičně vůbec ničím nepřekvapil, i (vulgárního) humoru bylo pomálu a celé to má neskutečně předvídatelný a levný syžet tv inscenace. Martin Horský horko těžko zvládá film rozpohybovat a může děkovat kvalitnímu hereckému osazenstvu, že tenhle maraton režijně uběhl a s průměrným výsledkem v nevýrazném středu pole proběhl cíl. Absolutně nechápu, čím je tento film tak adorován. 5/10 (18.10.2019)

Ženy v běhu aneb Film smrdící hormony. Film nalajnovaný jako rovná trať na sto metrů, teda 42 kilometrů. Povrchní, laciný, prvoplánově veselý, místy úchylný a nechutný, občas příjemně odpočinkový. Tenhle typ filmů je mi něčím nesympatický. Vadí mi na nich skoro vše. Ale co to je? Jeden punťas za Martina Hofmanna. Jinak je celý film bez dechu. (29.10.2019)

Tak jsem se k tomu konečně dostal a vůbec to nebylo špatné. Samotný děj je dost jednoduchý a předvídatelný. Zajímavém jsou spíše postavy. Celé je to o zvládnutí maratonu, ve kterém se mají střídat čtyři ženy. Trénink ale všem změní život. Všechny to někam posune a nikdo nezůstane tam, kde byl na začátku. Jak jsem řekl, je to předvídatelné a je tam pár vtipných scén. Taková oddechovka. Obsazení je taky dost slušné. "Dneska je středa." (03.11.2021)

Ženy v běhu mám v oblibě už od dob Pobřežní hlídky, Martin Horský to jen povýšil na úroveň, že vlastně ani nemusí běhat v plavkách, aby se mi líbily. Sedl mi humor, výměny zdejších dialogů by se neztratily ani na Wimbledonu. Martin Horský je alespoň za mě fakt dobrej, co se humoru týče. Hlášky z tohohle filmu používáme všichni každý den, ale koukám, že když se seřadí za sebe do hodiny a půl, spoustě lidem se to najednou nelíbí; pohled do zrcadla je sviňa, že? Já jsem viděl sám sebe tak v polovičce postav a vůbec mi nedělá problém přiznat si, že jsem občas úplně stejnej vůl. Supr film na príma večer s holkou, a možná ještě lepší film jako doporučenka, pokud chcete vytočit hnidopicha. (25.01.2021)

Podobné záležitosti mě neuráží, i když ten svět nepoznávám a samotný závod je naprostá fraška. Vypadá to jako lépe nasvícená Ulice, všemu kraluje Vetchého buran domácí, příběh prostřední dcery je kýč roku a začínající vztah rovnou zkopírovaný z předlohy pro Ordinaci, ale musím uznat, že pohodový život všech aktérů je skutečně nakažlivý. (23.10.2019)