Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Původně jsem ten film chtěl ignorovat, jako většinu současné komiksové produkce, která mě absolutně nezajímá. Pak jsem ale úplnou náhodou zjistil, že v traileru hraje má oblíbená píseň Hymne à l'amour od Édith Piaf (která ale nikde ve filmu bohužel nezazní a není ani na soundtracku) a zatoužil jsem si ho pustit, a ten trailer mě přímo nadchnul, takže jsem okamžitě chtěl vidět i film. Navíc mě nalákal i Ewan McGregor, který je zde prostě boží a neuvěřitelně mě bavil. Naopak u Margot Robbie jsem už ve Vlkovi z Wall Street nechápal, co na ní kdo vidí, což si myslím doteď, a ani v tomto filmu mě nijak zvlášť nezaujala, byť špatná herečka to asi není, a postava Harley Quinn mi byla v jejím podání vlastně nečekaně sympatická. Jinak si ovšem myslím, že obsazení za moc nestojí, a zvlášť ta malá holka mi teda byla protivná fest. A pokud jde o film jako takový, cením si na něm třeba té jeho formální hravosti, která mi přišla dost zábavná; na druhou stranu mi ten příběh přišel dost slabý, moc mě to nebavilo a musel jsem se trochu nutit, abych to dokoukal. Zvlášť to finále, které svede všechny ženské postavy dohromady, mi už přišlo dost hrozné - nemám asi celkově problém s tím, jak moc je ten film feministický (resp. jak bytostně je postaven na ženském elementu - nejsem si jistý, jestli je feminismus v tomto případě vhodný termín), jenom mě to jednoduše moc neoslovilo, protože zde podle mě režisérka pravděpodobně bojuje jakési bitvy, které mi osobně jsou ukradené. Takže mi z toho vlastně vyšlo, že v traileru to vypadalo slibnější, než jak to na mě nakonec působilo, což je škoda. (20.02.2021)

Zdaleka ne tak předvídatelné a unavené, jak naznačovaly trailery nebo první reakce, vzhledem k vynucenosti v podobě těžení titulní hrdinky dokonce příjemné. Jenže tím největším plusem stejně zůstává to, že jsem se na rozdíl od spřízněného Sebevražedného oddílu bavil. Margot Robbie předvádí harleyovský standard, kdy jí je občas trochu moc a ostatní dravci nedostanou dost prostoru, ale většinu času je její bezuzdné bláznění tak akorát. Snad jen s tou výtkou, že do komiksového předobrazu má pořád strašně daleko, protože podstata Harleen Quinzel opravdu není jen ve smíchu a palici. Za úspěch beru i hlavního záporáka, který si sice Black Mask říká zbytečně, ale Ewana McGregora není nikdy dost na to, aby si nemohl střihnout vděčnou roli ve filmu, který vejde do širokého povědomí. Škoda jen, že mu parťáka dělá sympaťák Chris Messina, jehož role nemá s hrozivým Victorem Szaszem, kterého by měl představovat, společného opravdu nic. A podobných rozporů je film plný. Huntress je úžasná, ale prostor skoro nemá. Jedna hláška je dobrá, u další je mi skoro trapně. Zkrátka a dobře jsem čekal všechno možné, jen ne neurážející jednosměrku, kde nula od nuly pošla, a na kterou se (opět) nebude nijak navazovat. 50% (11.02.2021)

Konečně po všech těch dnes už úmorně generických rádoby vážných a patosem i umělými CGI pasážemi oplývajících komiksárnách přichází pořádný zábavný biják ze superhrdinského univerza. Přiznejme si, že pouze Nolan dokázal superhrdiny pojmout opravdu komplexně a všichni ostatní jen blafují hloubku. A ten marketingově vycpaný tajtrlík Deadpool se svým jalovým mýtem "krvavého R ratingu" je jen druhou stranou stejné mince, žádnou alternativou. Jako spása naštěstí přichází sólovka Harley Quinn, která je vším, čím komiksy tradičně byly, a současně není tím, čím byly komiksové filmy posledních dvacet let. Máme tu konečně zase šestákovou pestrobarevnou přízemní taškařicí s praštěnými figurami v maniakálním světě. Navíc "Birds of Prey" po těch dekádách, kdy CGI blockbustery (především ty komiksové) vytlačily akční filmy z kin, oznamuje snad už definitivní návrat pořádné kinetické a fyzické akční podívané (čímž završuje trend nastartovaný sériemi "Mission: Impossible" a "John Wick"). Zatímco jiné komiksové blockbustery mají zcela plytkou akci, která nikdy neutkví v paměti, "Birds of Prey" to kontruje hned několika skvostně vypiplanými a nápaditě rozvrženými sekvencemi s úžasnou choreografií, příznačně od Chada Stahelskiho - vrcholem je sekvence z policejní stanice, ale super je i karnevalová fun-house pasáž na konci s estrádní bitkou. Sice si i tento film neodpustí některé úmorně plytké CGI výjevy, ale naštěstí pouze v rovině simulace exteriérů. Naopak hlavní přednost filmu spočívá v klasické dobré analogové práci lidí z oddělení make-upu, kostýmů, výpravy a akční choreografie, ale ostatně také castingu. Moc doufám, že incelovští fňukači nevyhrajou a Harley Quinn dostane další biják, protože tohle je přesně to, co soudobá jednotvárná produkce komiksových bijáků potřebuje: drzou holku, která nezachraňuje svět v dalším unylém spektáklu, ale jen svůj zadek v rozverně brakové a fanfarónsky pestrobarevné báchorce, která se umí ohánět baseballkou i granátometem a hlavně která miluje egg cheese sandwich (což je mimochodem zcela zásadní definiční moment postavy a navíc taky zatraceně skvělý příspěvek do domácí kuchařky). (08.04.2020)

Já se vysloveně rochnil blahem, protože holky co si na fight berou kolečkový brusle, mají doma hyenu, jsou roztomile choatické magorky, uměj zvěřejnit svůj statut opravdu hodně viditelně, z akrobacie, gymnastiky a baseballu mají jedničku s hvězdičkou jsou prostě ultra sexy. Příběh, akce, dialogy, postavy všechno je to tady na punk,skvěle naduclý na povahu Harlejky, které je můj novej platonickej slaďoušek, jinak to prostě nejde. Jo a hudby se v týhle hodně barevný jízdě taky nemusíš bát. (05.02.2020)

#8 DCEU. Dříve Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn), dnes Harley Quinn: Birds of Prey. Vysloveně kongeniální mi přišel trailer na klasickou písničku Björk It's Oh So Quiet. Margot Robbie jako jediná přežila nechvalně proslulý první Suicide Squad, a aby se nenudila, dostala na hraní další tým. Tentokrát holčičí sestavu Birds of Prey. Záporákem je výborný Ewan McGregor a nechybí reminiscence ani na takové šlágry, jako je klasická píseň Diamonds Are a Girl's Best Friend. Nemusím asi vysvětlovat, že v komiksech ty postavy fungují jinak, jinak fungují i animáky atd. Tohle je klasická akční formulka o tom, kterak se z dříve záporné postavy pomalu stává postava kladná. A takové mám nejradši. Hezky si to žánrově hraje, mrká na čtenáře sekvenčního umění (nechybí pan bobr) a na pohodu se to vyrovnává s tím vším, co bylo třeba v DC filmech poklidit a zavřít zase na chvíli do skříně. Dnes už máme v češtině k dispozici i první tři knihy Birds of Prey (z éry Rebirth). (15.02.2020)