Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Na to, jaký průser jsem po matných a nudných trailerech čekal, jsem se vlastně nakonec i malinko bavil. Margot Robbie je v roli Harley stále skvělá, Ewan McGregor si svého záporáka také užívá a na akci je místy vidět, že si ji vzal do parády Chad Stahelski. A díky střídmé stopáži to vlastně příjemně uteče. Jenže, tím všechna pozitiva vlastně končí. Jakmile se totiž snímek začne soustředit na zbytek dámské sestavy, nebo si nedej bože začnou postavy povídat, je to dost velká nuda. Ženské charaktery jsou navíc buď naprosto nezajímavé, nebo mají jen minimum prostoru (Mary Elizabeth Winstead). Sázka na „ženského Deadpoola“ s rozverným stylem a přeskakujícím vyprávěním je sice místy sympatická, většinu času ale selhává na nedotaženém scénáři a matné režii, která nedokáže ani vyloženě cool nápady pořádně vytěžit a v podstatě vždy zůstane někde na půli cesty. Pod jistějším a výraznějším režijním dohledem mohl být Harleyin příběh zábavnou kulervoucí podívanou, takhle se jedná o comicsový průměr, jenž se mi už vlastně vykouřil z hlavy. (07.02.2020)

Už v úvodní namakaný pětiminutovce je kuřba za protislužbu, lidská končetina ohlodávaná hyenou, a blití do kabelky na poslední chvíli, takže s feministkama, slabšíma povahama a hejterama nechutnejch R-ek to nejspíš sekne ještě před první akční scénou (a že jich tu je jak nasr- hodně), ale ti ostatní by se mohli bavit. Hodně. Jako já. Protože jestli sem něco fakt nečekal, tak to bylo sympaticky temňoučký (hihi!) DCčko s barvitou choreografií bojovejch scén, kulervoucím soundtrackem a živelnou směsicí ženských hrdinek, kterejm ten druhej díl přeju co nejdřív. Prča iak sviň! Po druhým zkouknutí nejspíš padne pět hvězd. Ta holka je fakt blázen!! "Nechceš gumičku??" (05.02.2020)

Chtělo by se napsat všechno špatně. Jenže by to nebyla pravda, protože celkový dojem je násobně horší o to, že spousta toho špatně být nemusela. Choreografie je nápaditá, hravá a založená na poctivé kaskadérské akci. Jenže nemá žádnou šťávu. Jakože osmdesátková flitrově-popíková wannabe punková stylizace je nedůsledná "deset minut nic a pak dvě minuty na 110 procent", což jde ruku v ruce s nekoncepčně se střídajícím přestřeleným tónem a bezmála až vážnou polohou. Vyprávění je na papíře překotné, plné flashbacků, prostě jak od Ritchieho. Jenže tak tomu bylo možná na tom papíře, ale při převodu do praxe skutek utek. A pak ten casting... Nezadá si to s kultovně špatným castingem Schumacherových Batmanů. Není tu dobře obsazené role. Včetně Margot Robbie. Zdejší Harley je více přepálená, diblíkovská a stylizovaná do odvaru Deadpoola/Gwenpool. Nemá s umírněnější polohou téže postavy ze Sebevražedného oddílu mnoho co společného (navíc tam byla na třetí koleji a ne v popředí) a tuhle polohu Margot nedává. Přitom scény typu "vajíčkový sendvič" šly prodat vtipně (ostatně Deadpool či animovaná Harley Quinn právě na takových scénách stojí). To samé oba záporáci i ostatní; v čele s obsazením bezmála šedesátileté babičkovské Rosie Perez do drsné role z ranku "na tělo napsané pro Michelle Rodriguez, ale neměla zrovna čas". Castingový úlet desetiletky, navíc neumětelsky maskovaný v akci skrze konstantní zabírání zad s parukou. To by bylo na pováženou v amatérském fan filmu, natož v blockbusterové produkci. A ne, nejde o podvratný prvek. Navíc při trefeném obsazení ta postava i mohla fungovat. A takto je to tu se vším. Mohlo to fungovat, ale nefunguje. Bohužel však ne natolik, aby to bylo alespoň nechtěně směšné. Takže je to jen esence nudné nezáživnosti. (28.02.2021)

Naprosto respektuju, že když studio zjistilo, že trainwreck, jakým byla Suicide Squad, dokázal vygenerovat jednu relevantní věc, a sice figuru Harley Quinn, která se stala notoricky oblíbenou hrdinkou fan-fiction a nesmírně se s ní sžily dospívající dívky, tak bylo potřeba na tom nějak vydělat. Tak Hollywood funguje. Takže nejsem nějak pohoršený tím, že existuje film motivovaný zájmen pubertálních holek. Tahle demografie byla vždy démonizovaná a věci tvořené pro ni byly vnímány jako automaticky špatné a nehodné pozornosti. Zatímco produkty motivované oblibou nedospělé chlapecké fascinace jako Ready Player One jsou legitimizovány jako správné a hodnotné projevy cinefilní zalíbenosti a jsou do nich lity stamiliony (ačkoliv jde v důsledku o projevy té samé infantility s toxickým potenciálem, pokud se na ně díváme dospělou optikou), holčičí ekvivalenty jsou většinou direct-to-video béčka pašovaná studii na trh skoro s pocitem ponížení. Takže je vlastně dost fajn, že tu máme takovýhle film. Jde velmi učebnicově po tom, co malé holky na Harley milují, je to přímočará girl power, která je snadno přeložitelná do cosplay. Pokud nechápete, proč ten film kladl v marketingu takový důraz na to, že Harley má hyenu, když ta hyena je ve filmu v pár záběrech, a je to podle vás chyba, tak sorry, ale vůbec nechápete, jak svět funguje, jste staří a brzo umřete. A jakkoliv to není film mluvící primárně ke mně, tak jeho místo na světě mi dává smysl a je dostatečně cool, abych si ho i já užil. Taky je cool, že postava koncipovaná původně jako male gaze ozdoba z milionté dementní komiksárny si žije svým životem. Umím si představit, že kdybych byl třináctiletá holka, tak by mi to dalo vše, co od umění potřebuju a chci. A tahle třináctiletá holka ve mně tedy dává 85 %. (28.03.2020)

Proklamace girl power a kopání do koulí nejsou vůbec problém toho filmu. Za mě by jich v ideálním světě mohlo být víc a mohly by se trefovat jinam než jen do obvious terčů typu nařachaných dementních sidekicků a generického záporáka (fakt potřebuje Gotham dalšího sadistického mafiána s papínkovskými komplexy?). Harley je příručková. Vypravěčsky a sebereflexivně obšlehla Deadpoola, včetně nespolehlivých odboček a chaotických přeřeků. Bohužel než film nabere nějaký směr, tak tyhle momenty "začneme znovu" značně zabrzdí tempo. To filmu dodávají drzé a nápadité choreografie Chada Stahelského, ve kterých je víc jiskry a hravosti než v celém scénáři Christiny Hodson. Ten má problém uvyprávět triviální příběh s náznakem napětí a změnit fotogenické emancipační figurky ve figury. Dojem, že DC univerzum trpí brutální fragmentarizací osobnosti, tenhle snesitelný a zcela zbytečný kousek nijak nezaplaší. Když padne zmínka o Batmanovi... holky, sakra, já už ani nevím, o kom je tu vlastně řeč. Ale to nevadí, nalakujeme nehty, dáme margaritu a pocítíme zadostiučinění, že strawmani dostali kopačku do varlat. (07.02.2020)