Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)

Komiksovka Birds of Prey dopadla tragicky finančně a ani samotný film zrak nevytře. Možná budu jeden z mála komu se Suicide Squad líbil, ale tenhle spin off s Harley Quinn na mě působil až moc feministicky a žensky a to mě iritovalo téměř celý film. Je rozdíl poslouchat dialogy drsných žoldáků oproti skupině žen, kde humor nevyzní vůbec vtipně a místy jsem se až styděl. Do průměru film zachraňuje hezký barvičkovo komiksový vizuál a slušná přehledná akce ( Stahelski se nezapře), ale násilí krom pár hezkých zlomenin jsem takřka nezaregistroval, oproti Deadpoolovi, kde střeva a mozky létaly na všechny strany bylo tohle hodně krotké a záporák v podání McGregora na můj vkus přehrával, co to jen šlo. Někde 20 minut před koncem jsem si už přál konec a to je vždy špatná vizitka. Na jedno zhlédnutí díky Harley Quinn a obstojné akci to ujde, ale vše ostatní mi vůbec nechutnalo. PS: Jurnee Smollett-Bell ve zlatých legínách však neměla chybu! 5/10. (10.02.2020)

Naprosto respektuju, že když studio zjistilo, že trainwreck, jakým byla Suicide Squad, dokázal vygenerovat jednu relevantní věc, a sice figuru Harley Quinn, která se stala notoricky oblíbenou hrdinkou fan-fiction a nesmírně se s ní sžily dospívající dívky, tak bylo potřeba na tom nějak vydělat. Tak Hollywood funguje. Takže nejsem nějak pohoršený tím, že existuje film motivovaný zájmen pubertálních holek. Tahle demografie byla vždy démonizovaná a věci tvořené pro ni byly vnímány jako automaticky špatné a nehodné pozornosti. Zatímco produkty motivované oblibou nedospělé chlapecké fascinace jako Ready Player One jsou legitimizovány jako správné a hodnotné projevy cinefilní zalíbenosti a jsou do nich lity stamiliony (ačkoliv jde v důsledku o projevy té samé infantility s toxickým potenciálem, pokud se na ně díváme dospělou optikou), holčičí ekvivalenty jsou většinou direct-to-video béčka pašovaná studii na trh skoro s pocitem ponížení. Takže je vlastně dost fajn, že tu máme takovýhle film. Jde velmi učebnicově po tom, co malé holky na Harley milují, je to přímočará girl power, která je snadno přeložitelná do cosplay. Pokud nechápete, proč ten film kladl v marketingu takový důraz na to, že Harley má hyenu, když ta hyena je ve filmu v pár záběrech, a je to podle vás chyba, tak sorry, ale vůbec nechápete, jak svět funguje, jste staří a brzo umřete. A jakkoliv to není film mluvící primárně ke mně, tak jeho místo na světě mi dává smysl a je dostatečně cool, abych si ho i já užil. Taky je cool, že postava koncipovaná původně jako male gaze ozdoba z milionté dementní komiksárny si žije svým životem. Umím si představit, že kdybych byl třináctiletá holka, tak by mi to dalo vše, co od umění potřebuju a chci. A tahle třináctiletá holka ve mně tedy dává 85 %. (28.03.2020)

Konečně po všech těch dnes už úmorně generických rádoby vážných a patosem i umělými CGI pasážemi oplývajících komiksárnách přichází pořádný zábavný biják ze superhrdinského univerza. Přiznejme si, že pouze Nolan dokázal superhrdiny pojmout opravdu komplexně a všichni ostatní jen blafují hloubku. A ten marketingově vycpaný tajtrlík Deadpool se svým jalovým mýtem "krvavého R ratingu" je jen druhou stranou stejné mince, žádnou alternativou. Jako spása naštěstí přichází sólovka Harley Quinn, která je vším, čím komiksy tradičně byly, a současně není tím, čím byly komiksové filmy posledních dvacet let. Máme tu konečně zase šestákovou pestrobarevnou přízemní taškařicí s praštěnými figurami v maniakálním světě. Navíc "Birds of Prey" po těch dekádách, kdy CGI blockbustery (především ty komiksové) vytlačily akční filmy z kin, oznamuje snad už definitivní návrat pořádné kinetické a fyzické akční podívané (čímž završuje trend nastartovaný sériemi "Mission: Impossible" a "John Wick"). Zatímco jiné komiksové blockbustery mají zcela plytkou akci, která nikdy neutkví v paměti, "Birds of Prey" to kontruje hned několika skvostně vypiplanými a nápaditě rozvrženými sekvencemi s úžasnou choreografií, příznačně od Chada Stahelskiho - vrcholem je sekvence z policejní stanice, ale super je i karnevalová fun-house pasáž na konci s estrádní bitkou. Sice si i tento film neodpustí některé úmorně plytké CGI výjevy, ale naštěstí pouze v rovině simulace exteriérů. Naopak hlavní přednost filmu spočívá v klasické dobré analogové práci lidí z oddělení make-upu, kostýmů, výpravy a akční choreografie, ale ostatně také castingu. Moc doufám, že incelovští fňukači nevyhrajou a Harley Quinn dostane další biják, protože tohle je přesně to, co soudobá jednotvárná produkce komiksových bijáků potřebuje: drzou holku, která nezachraňuje svět v dalším unylém spektáklu, ale jen svůj zadek v rozverně brakové a fanfarónsky pestrobarevné báchorce, která se umí ohánět baseballkou i granátometem a hlavně která miluje egg cheese sandwich (což je mimochodem zcela zásadní definiční moment postavy a navíc taky zatraceně skvělý příspěvek do domácí kuchařky). (08.04.2020)