Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Jestli se v americkým filmovým průmyslu pohybuje někdo, kdo je neodolatelnej, tak je to Margot. Neřeším, jestli má Harley Quinn dostatečně silný příběh nebo osobnost na to, aby utáhla svůj vlastní film, protože Margot Robbie na to má. A její Harley je sakra koukatelná, dostatečně hustá, a k tomu roztomilá. A navíc v tom nejede tak úplně sama. V komiksových filmech je to stejně vždycky ten stejný scénář, dobří proti zlejm, objasňování minulosti, velká finální rvačka, bum, konec, příslib pokračování. Jestli na ně v tomhle případě dojde, netuším. Každopádně, já si film užila, jsem spokojená s obsazením, střih byl super, hudba mi sedla. Jsou slabší, ale je jich pět. Hvězdiček, myslím. (05.02.2020)

Uf. Bohužel je to očividně natočený těma stejnýma lidma od marketingu, který stříhali Suicide Squad, takže jde o nekonečnou montáž, kde se přes neustálé flashbacky, voiceovery, vysvětlovačky a pomrkávání nikdy nestane film samotný. Bohužel to taky tragicky nedokáže prodat svoji girl power. Zatímco třeba Slunovrat dokázal vynalézavě vyprávět o tom, že hrdinku nemusí definovat toxický vztah, tohle se topí v korporátním empowermentu jak z nějaké SNL parodie (vážně by u toho šlo hrát třeba bingo, jak se ještě zachovat toxicky a nechat si za to v desetivteřinovém štěku zlámat haksny). Nepřístupný rating potom nechápu už vůbec, protože to s brutalitou pracuje stejně tupě jako Deadpool, je to vlastně jako kdyby někdo polil krví kanál Déčko. Margot Robbie je skvělá herečka a očividně z toho i z producentského křesla chtěla vykřesat něco víc, tohle ale nakonec ukazuje jen to, že ženy jsou stejně nudné superhrdinky jako jsou muži nudní superhrdinové. (05.02.2020)

Wow, další neskutečně low-energy akčňák, který se snaží řídký děj, nulovou charakterizaci postav, nedynamické akční scény a mrzké nápady vyvážit rádoby cool rozjuchaným stylem, barevností a jízdou na moderní „girl power“ vlně (zde dotažené na maximum, protože všechny mužské postavy ve filmu jsou buď špinaví kriminálníci, šmejdi, nebo zrádci). Po úplně mimózním Suicide Squad jsem do toho šel s nulovými očekáváními, ale co naplat. Zcela roztříštěný děj neohrabaně skáče sem a tam, nemá žádnou atmosféru a svou nesoudržností otravuje. Postavy při nejlepším představují stokrát viděné klišé kriminálek (přehlížená policistka, pomstychtivá mafiánská dcera), v horším případě tam prostě jen jsou a něco sem tam dělají (barová zpěvačka a zlodějka s diamantem ve střevech). Nejvíc jsem nepochopil, proč bychom z dvojice antagonistů - afektovaný zženštilý záporák, který zabíjí lidi a je docela hajzl, a afektovaná infantilní hrdinka, která zabíjí lidi a je docela svině - měli fandit zrovna hrdince. Jen proto, že nám to film diktuje? Jedině snad proto, že Harley už je po dvou filmech nějak představena a oproti tomu slaboučký záporák Black Mask, jehož nezajímavost se Ewan McGregor bezradně snaží vyrovnat aspoň šíleným přehráváním, byl zklamáním filmu. Někdo by mohl říct, že McGregorovi nic moc jiného nezbývalo, když mu scénář nedal s čím pracovat. Já říkám, že zbývalo jedno jediné - roli nebrat. A radím nebrat celý tenhle film. (26.03.2020)

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65% (25.03.2020)

Původně jsem ten film chtěl ignorovat, jako většinu současné komiksové produkce, která mě absolutně nezajímá. Pak jsem ale úplnou náhodou zjistil, že v traileru hraje má oblíbená píseň Hymne à l'amour od Édith Piaf (která ale nikde ve filmu bohužel nezazní a není ani na soundtracku) a zatoužil jsem si ho pustit, a ten trailer mě přímo nadchnul, takže jsem okamžitě chtěl vidět i film. Navíc mě nalákal i Ewan McGregor, který je zde prostě boží a neuvěřitelně mě bavil. Naopak u Margot Robbie jsem už ve Vlkovi z Wall Street nechápal, co na ní kdo vidí, což si myslím doteď, a ani v tomto filmu mě nijak zvlášť nezaujala, byť špatná herečka to asi není, a postava Harley Quinn mi byla v jejím podání vlastně nečekaně sympatická. Jinak si ovšem myslím, že obsazení za moc nestojí, a zvlášť ta malá holka mi teda byla protivná fest. A pokud jde o film jako takový, cením si na něm třeba té jeho formální hravosti, která mi přišla dost zábavná; na druhou stranu mi ten příběh přišel dost slabý, moc mě to nebavilo a musel jsem se trochu nutit, abych to dokoukal. Zvlášť to finále, které svede všechny ženské postavy dohromady, mi už přišlo dost hrozné - nemám asi celkově problém s tím, jak moc je ten film feministický (resp. jak bytostně je postaven na ženském elementu - nejsem si jistý, jestli je feminismus v tomto případě vhodný termín), jenom mě to jednoduše moc neoslovilo, protože zde podle mě režisérka pravděpodobně bojuje jakési bitvy, které mi osobně jsou ukradené. Takže mi z toho vlastně vyšlo, že v traileru to vypadalo slibnější, než jak to na mě nakonec působilo, což je škoda. (20.02.2021)