Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

Fakt nevím, jestli Birds of Prey chtějí být „ostrým, až kontroverzním filmem“ nebo čímkoliv jiným, ale užíval jsem si to, čím skutečně jsou – svěží, nekomplikovanou, místy vědomě trashovou, rozpustile over the top a infantilní porozchodovou akční komedií se záměrně chaotickým vyprávěním, které se postupně stejně jako hlavní hrdinka usadí a stane soustředěnějším. Girl power není stavěna na odiv tak okatě jako ve Wonder Woman nebo některých marvelovkách (např. bolestivě křečovitá a STRAŠNĚ zbytečná „aby se neřeklo“ scéna v Avengers: Endgame). Feminismus je přirozenou součástí fikčního světa. Všichni chlapi jsou podlí zrádci nebo nebezpečné násilnické svině (což ale neznamená, že by hrdinky byly svaté, ani náznakem - jsou nedokonalé, ale je jim to fuk) a přejeme jim, aby zhynuli strašlivou smrtí. Film je postaven víc na ženském přátelství než na antagonismu Harley Quinn a Sionise. Ten je ve výsledku spíš jen MacGuffinem, přispívajícím k „female bondingu“, překážkou bránící protagonistce vychutnat si vajíčkový sendvič nebo v klidu sledovat Tweetyho. V tom se Birds of Prey liší od standardních komiksových filmů, kde musí být padouch zlikvidován, aby byl zachráněn svět. Jasně, nevadilo by mi, kdyby to byla větší anarchie a drzejší výsměch všem mačistickým komiksovým univerzům, ve kterých ženy slouží jen jako partnerky, záporačky a ozdoby klučičích dobrodružství, ale už Birds of Prey jsou pro některé diváky moc radikálně feministické (ehm, lol), takže zatím asi fakt nelze od velké studiové žánrovky očekávat víc. 75% (07.02.2020)

Zdaleka ne tak předvídatelné a unavené, jak naznačovaly trailery nebo první reakce, vzhledem k vynucenosti v podobě těžení titulní hrdinky dokonce příjemné. Jenže tím největším plusem stejně zůstává to, že jsem se na rozdíl od spřízněného Sebevražedného oddílu bavil. Margot Robbie předvádí harleyovský standard, kdy jí je občas trochu moc a ostatní dravci nedostanou dost prostoru, ale většinu času je její bezuzdné bláznění tak akorát. Snad jen s tou výtkou, že do komiksového předobrazu má pořád strašně daleko, protože podstata Harleen Quinzel opravdu není jen ve smíchu a palici. Za úspěch beru i hlavního záporáka, který si sice Black Mask říká zbytečně, ale Ewana McGregora není nikdy dost na to, aby si nemohl střihnout vděčnou roli ve filmu, který vejde do širokého povědomí. Škoda jen, že mu parťáka dělá sympaťák Chris Messina, jehož role nemá s hrozivým Victorem Szaszem, kterého by měl představovat, společného opravdu nic. A podobných rozporů je film plný. Huntress je úžasná, ale prostor skoro nemá. Jedna hláška je dobrá, u další je mi skoro trapně. Zkrátka a dobře jsem čekal všechno možné, jen ne neurážející jednosměrku, kde nula od nuly pošla, a na kterou se (opět) nebude nijak navazovat. 50% (11.02.2021)

Chaoticky vyprávěná banalita o tom jak se holčička potřebovala vysrat. Margot sice role Harley sedí, ale sólové příběhy o ní nefungují ani v komiksu a ve filmu už vůbec ne. Pozérské hlášky a snaha o generování humoru nejsou legrační. Celé je to navíc obalené podivnou girl-power fazónou, která je ve filmech čím dál tím víc otravná. Naštěstí jsou akční scény hodně dobře natočené a nápadité, takže to za vidění pořád stojí. McGregor tu vypadá trochu jako Bono a jeho "Já chci a to je moje" přístup je poměrně osvěžující pojetí padoucha. Ostatní rádoby hrdinky sejdou z mysli dřív než napíšete komentář na ČSFD. Krást se vyplácí. (24.03.2020)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)