Smrtonosná pasca

Do tohohle filmu jsem doslova zabouchlej. Když nespím vedle žádný ženský tak chrápu s tímhle filmem. Nadpozemský akční nářez řídí John McClane takovou rychlostí, že nestihnete vnímat ani všechny barvy původně bilého nátělníku se kterým svou mrakodrapovou akci rozjížděl . Celou dobu mě bylo vnucováno, že nejlepší travení vánoc je žrát zavržděnou rybu, mít radost z ponožek zabelné do barevného papíru strčené pod uřízlej strom odněkud z lesa a zpívat písničky co se hrají jen ten večer. Pak přišel tenhle film, v něm Bruce Willis a přesně na vánoce vystřílel celej mrakodrap, vymlátil všechny co mu přišli do cesty, vykouřil spousty cigár a trousil jednu bombovou hlášku za druhou. Od té doby mě bylo jasné jak traví vánoce pořádný frajeři. "Vítej na mejdamu". "Jsem hovno na tvý košili". "Teď už mám samopal HO- HO- HO" To je jen zlomek alternativních vánočních vět místo každoročních vánočních frází typu: "Ježíšku panáčku..". "Děkuji za dárky, udělali mě velkou radost". " Je mě špatně z bramborového salátu". (17.06.2007)

Moje pocity po shlédnutí jsou velmi podobné tomu, co zažívá u akčňáků POMO (alespoň to tak líčí) ;-) Tedy, Smrtonosná past je IMHO skvěle vymyšlený (gratulace scénaristovi a hercům) napínavý akčňák s hrdinou, který mám daleko do typického modelu supermana a v McTiermanových zemitých režijních otěžích se stává jedním z pilířů žánru. JENŽE! Ne že bych necítil symptatie s hlavním hrdinoou, ne že by se mi nelíbil děj, ale bylo mi vlastně docela jedno co se bude dít dál a jak se McClane k vítězství nakonec prohrabe. Je to problém mnoha akčních filmů a buď jej přebije nějaké velké pozitivum (Bayův nezapomenutelný styl ve Skále), nebo si z nich odnesete pocit, že to bylo sice hodně dobré, ale na maximální hodnocení přeci nedostačující. To je přesně můj případ po zhlédnutí Die Hard. Čtyři a 3/4 ****. (01.09.2007)

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)

Vianoce sa začínajú vtedy, keď Hans Grubber spadne z budovy Nakatomi Plaza. Akčný film a séria svojho vlastného rozmeru. Zameraný čisto na inteligentnú akciu s množstvom zvratov, pomerne hluchý nápad, ktorý by s inou produkciu skončil zapadnutý v archívoch tvorcovia rozvili naplno. Tú dobu ešte neokukaný, drsný, bosý a akčný Willis to zatiahol dokonale a zariadil si naozaj obrnený rešpekt do konca života. Hlavne u mňa! 100%. (17.05.2006)

John McClane, newyorskej polda, co si chtěl jen s rodinou užít poklidné Vánoce v prosluněné Kalifornii. Situace je ale po krátké expozici taková, že John nemá boty, nemá ženskou a netuší, co se kolem něj kurva děje. Namísto krájení krocana se v japonském mrakodrapu schovává před bandou německých teroristů (zjevně tedy sledujeme produkt globalizovaného Hollywoodu) a vypadá to, že k rozsvícenému vánočnímu stromku (se spoustou krvavých ozdob) bude mít nakonec nejblíž mrakodrap, ve kterém uvízl a který je pro něj jedním z hlavních nepřátel (nejste-li fakír, prokleté, všudypřítomné sklo, jinak emblematický vizuální prvek filmu, není pro bosé nohy žádná slast). John bude mít sakra co dělat, aby se ze štvané kořisti změnil v lovce, dostal všechny parchanty s evropským akcentem a předvedl své manželce, kdo je tady samec číslo jedna. Byly to zlatý časy prvních postmoderních akčních hrdinů, kdy se zdálo být tak snadné točit mnohovrstevnaté akční thrillery, které nás i po letech dostávají do kolen nenucenou sebereflexivitou (upozorňování na westernové schéma odkazy na kavalerii a kovboje), vypravěčskou zručností (paralelní akce, mikronarativy, opakování, důsledné rozvíjení motivů od prvních minut) a převrácením genderových stereotypů (foot fetish se protentokrát týká mužské postavy). McTiernan už tak dobrej akčňák nenatočil a Willis znovu neprodělal tak nápaditou proměnu ze zavrhovaného nýmanda v superhrdinu, který je silnější, potentnější a vtipnější než všichni ostatní borci na scéně. Prostě nepřekonaná legenda žánru, dodnes bavící masy a zvláštní druh zvaný „filmovědec“ podněcující k inspirativním analýzám. 90% Zajímavé komentáře: ScreamJay, pshimi, JohnnyD, Vitason, milicjant (05.06.2005)