Honba na ponorku

Zlí hloupí Rusové zase jednou předběhli hodné chytré Američany v technologickém vývoji. Jak se to mohlo zemi neomezených možností stát? To je jedno, protože tohle je akční honěná dle mého gusta a kdyby zakomlexovaní Amíci neměli neustálou potřebu povyšovat se nad ty ožralé soudruhy, tak bych snad zauvažoval i o páté rudé pěticípé hvězdě. (07.08.2014)

Hvězdně obsazený politický thriller a ještě na motivy románu Toma Clancyho - to přeci nemohlo dopadnout špatně. A... nedopadlo, ale na zadek mě to taky neposadilo. Connery je skvělej, ale obsadit ho do role kapitána sovětské ponorky je hodně zvláštní volba - obzvlášť když prakticky celý film mluví tou svoji ušišlanou britskou angličtinou. Sam Neill to samé. Zpočátku trochu nejasný scénář se postupně rozplétá do trošku naivního vyvrcholení, ale právě poslední třetina film táhne svým napětím dost nahoru. (25.06.2015)

Z ryanovek mě žádná moc nevzala a co se ponorkových thrillerů týče, pro ten žánr mám sice slabost, ale vlastně se mi výrazněji líbila jen U 571. HON NA PONORKU má slibný námět, který rozehrává velkolepé ponorkové šachy mezi USA a Ruskem, ale realizace už je slabší. Scénář není tak svižný, kamera tak efektní a střih a hudba tak dramatické jako u konkurenčního KRVAVÉHO PŘÍLIVU (nemluvě o nic moc tricích) a Ryan je poněkud nevýrazná postava. (28.01.2014)

Nikdy jsem u tohohle filmu nadšením neomdléval, ale nesporné kvality rozhodně má. Kdysi dáááávno mě vadila velmi zanedbaná akční stránka, ale jako divák samozřejmě vyspívám a tak chápu o co tvůrcům doopravdy šlo. Studená válka byla nesporně po tématice druhé světové války další na řadě. A příběh o Rudém říjnu, jehož posádka (vynikající Sean Connery a Sam Neill) se pokouší dezertovat se povedl. Hudba: Basil Poledouris. Znám, ale určitě napínavější ponorkové filmy. 75% (05.11.2020)

Bůhví co se našincům honilo v hlavách, když u nás Alec Baldwin prvně honil Rudý říjen a bůhví, jak by si tento film vedl, kdyby se svým načasováním netrefil přímo do protiruské a proamerické porevoluční nálady ___ Všechna ta obludná klišé, násilné scénáristické kličky, rušívé skoky ve vývoji příběhu a hromady logických (či technických) lapsů sice slouží žánrovosti, ale zároveň neomluvitelně podkopávají nohy i těm posledním ždibcům uvěřitelnosti a působí vyloženě zcizujícím dojmem, kdy si divák chtě nechtě pořád připomíná, že sleduje výplod něčí fantazie. Závěr je pak jednou z nejbolestivějších křečí, které jsem měl tu pochybnou čest zhlédnout a málem mi vyhnal z hlavy i vzpomínky na několik málo scén, v nichž McTiernan dostál své tehdejší pověsti... 50% (15.01.2009)