Trabantem tam a zase zpátky

Uvidíme, jakej bude seriál, ale film byl sympatickej - ne světobornej ani v čemkoli (oproti předešlejm dílům) novej, ale příjemnej rozhodně jo. Jinak i tady platí to, co už jsem psal u (seriálu) z Austrálie - líbila by se mi a chybí mi nějaká přidaná hodnota o cestě, momentálnim stavu cesty/party/aut, jasná zmínka, kterou zemí zrovna projížděj atd., cokoliv (nečekám dokument, stačila by jakákoli infografika nebo něco podobnýho). Mně osobně se líbilo, že tahle výprava už byla bez ženský - čistě a jenom proto, že s ní se to všechno polootravně točilo jen okolo toho, jak moc jsou zrovna s Danem rozhádaný, případně jak moc je unavená a co všechno zvládne nebo nezvládne. Tim spíš by ale film snesl ještě něco málo dalšího nad nesystematický ukazování střípků z cesty - jakkoli se na ně samozřejmě kouká krásně, to ne že ne. Co mi na předchozích dílech vadilo a tady to bylo vyřešený líp, bylo i to Danovo generální útrpný mučednictví - tady to bylo díky tý (i když možná zbytečně dlouhý) rozmluvě s Vojtou vlastně uvedený na pravou míru. Ta závěrečná poučující moralitka o tom, jak a kdy jsou lidi vlastně schopný spolu líp existovat, ta byla trochu zbytečná, jinak se mi ale příjezd za znějících variací Mý vlasti a očekávatelnýho konstatování, že v doma je stejně nejkrásnějc, líbil. (23.04.2019)

I přes to, jaký "fame" mají ostatní díly cestování s trabanty, byl pro mne tento první, který jsem viděl. Postavy, které jsem v životě neviděl, jsem si oblíbil a kamera byla i přes příšerné podmínky úžasná a kameraman dokázal zachytit jak chlapy v trabantech, tak přírodu a krásu země. Velké nadšení z filmu ve mně vzbudila také hudba od Wohnoutů, která dávala putování pořádný šmrnc. Celé road movie také doprovázel humor a můj smích v kině se jen a jen stupňoval. Asi se budu muset kouknout na ostatní epizody.. (23.04.2019)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

O minulé výpravě bylo zajímavé napětí mezi mužským furiantstvím a ženskou praktičností. Teď je to jen pánská jízda. Hodně se jede a spravuje, balí, fotky z domorodci, občas prší. Samé krávy na cestě, vojáci v Kašmíru. Tedy vše očekávané. Krásné záběry jsou z nových dronů. Nejdřív se představují členové posádek. Druh humoru je interní a chlapský. Občas sebeoslavné projevy. Osvěžení přijde v monstrozním Himaláji. Přejet ho Trabantem i když s pomoci místních smekám. Ještě když jsou ucpané silnice. Policejních kontrol je nadúroda. (15.04.2020)

Konec už docela zkrácený a Indie teda jako byla to destinace, kterou jsem chtěl někdy navštívit, ale po letošnim Nizozemsku, kde jsme naráželi na spousty Indů, tak se nedivim že Přibáňova expedice nadávala pořád na Indy, protože já na ně nadával už v Nizozemsku! A ty silnice?! No jako my můžeme být ještě rádi za to málo těch “dobrých” cest co tady máme... a ano bylo super slyšet hlášku z Pelíšek, protože to by se fakt v Číně člověk zcvokl!!! (09.11.2019)