Americká krása

(1001) Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's." (03.07.2007)

Je jedno, jestli je spouštěcím motorem k tomu, aby si člověk řekl "dost", Mena Suvari nebo jiný stimulant. Jde spíš o to, aby to stihl ještě v tomhle životě a pochopil, že slova jako "musím" a "má se" jsou jenom berličky, o které se opíráme, abychom se z pocitu, že si o všem můžeme rozhodnout sami a nemusíme vůbec nic, co nechceme, nezbláznili a že cesta nemusí být prostředkem, jak dojít k cíli, ale cílem samým, i kdyby to mělo trvat jen jeden rok. (18.08.2004)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

„Nie je slušné najať si niekoho, aby ti zabil otca.“ – „V tom prípade som neslušné dievča.“ Nikdy som nevedel, čo si mám o AMERICKEJ KRÁSE myslieť – už keď som ju videl v kine, bol som zmätený a teraz, o 10 rokov neskôr, na tom nie som o nič lepšie. Jedno som ale vedel už vtedy. Niečo sa mi na nej pozdávalo, vlastne sa mi toho na nej pozdávalo DOSŤ. Od zvláštnej hudby cez svojrázne herecké kreácie (najmä obdarená Thora Birch a vtedy ešte neotravný Spacey,naopak Bening je nesympatická krava a je mi jedno, že to bol umelecký zámer) po kultové scény (igelitové vrecko) po skvelé hlášky („Neviem ako vy, ale ja si idem vypiť.“). Vynikajúci je tiež neodhadnuteľný, všetkého schopný scenár. Ten prostredníctvom cynického rozprávača nemá problém na samom začiatku nás informovať, že hrdina na konci zomrie. Ale nie je mŕtvy vlastne už teraz? Kontroverzná snímka (ktorej sex, násilie ani vulgarizmy nerobia problém) strieľa do posadnutosti (zďaleka nielen americkej) dokonalým životom (dom, auto, žena, dieťa, práca), kde sa na fotkách všetci usmievajú, ale skutočnosť sa nenávidia a zo všetkého najradšej by sa pozabíjali. Inak, v tom roku sa v kinách objavili dve výborné výpovede z pracovného pomeru. V Klube bitkárov to bola sila, ale po skúsenosti s mnohými hajzlami-zamestnávateľmi, ktorí VERIA, že na nich nie je, musím uznať, že tá z Americkej krásy sa dá v praxi využiť oveľa elegantnejšie. Kino Považan NMnV 2000 (26.12.2004)