Americká krása

Kevin Spacey je excelentní herec a v tomhle filmu to znovu dokazuje. Celkově ale Americké kráse k dokonalosti malý stupínek chybí. Je to ale opravdu jen pár drobností, co bych tomuto filmu vytknul, ani to nestojí za zmínku. Za zmínku ale stojí okouzlující Mena Suvari, která v Prci, prci, prcičky zdaleka nepůsobí tak sex-appeálně, jako zde. Ona a Spacey dělají asi 1/2 tohoto snímku. (25.07.2002)

// Říct mi hned na začátku jak to celé skončí nebylo ani trochu pěkný! Člověk si vytvoří k postavě určitý vztah. Začne jí i fandit. A pak BUM ! Militantní gay tatík vám ji sejme. No ale krom toho to je prý herecký koncert Kevina Spaceyho v brilantní satiře na téma "co dělat se svým životem, když už se zdá, že se nedá dělat nic" (nebo alespoň takhle to píšou ti chytří lidé). Mně stačí, že mě konec doslova zvednul ze židle, takové moje poznávací znamení geniálního filmu. :) American Beauty - 110% (30.06.2011)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec. (01.09.2008)