Americká krása

Dokonalý snímek s výborným Kevinem Spaceym (ostatně herecké výkony všech představitelů jsou na vysoké úrovni), který nahlíží do zdánlivě šťastné společnosti a rozebírá vztahy mezi nimi. Specifická lehkost, ve které se film celou dobu nese, společně s cynismem a sarkasmem ("I need a father who's a role model, not some horny geek-boy who's gonna spray his shorts whenever I bring a girlfriend home from school.") jednotlivých postav tvoří z tohoto snímku výborné psychologické drama. Hudební složka od Thomase Newmana skvěle sedne a exceluje především v samotném závěru filmu, který je kapitola sama pro sebe. Až v něm divák zjistí, že vše není předem předurčené a každá postava má i svou temnou stránku osobnosti. I přesto, že je American Beauty drama, opak je pravdou a ve výsledku působí pozitivním dojmem, který se zapsal do podvědomí nejednoho z nás, a za to mu ze srdce děkuji. (10/10) (16.06.2003)

Jednoznačně nejlepší filmový úvod, který jsem kdy viděl. Stručný, výstižný a velice poutavý. Film má navíc skvělý soundtrack. Samotný příběh je povedeným mixem absurdity lidského života a snahy něco změnit. Kevin je velice přesvědčivý a hodně rychle si ho člověk oblíbí. Díky jeho postavě jsem si uvědomil, že na změnu životního stylu není nikdy pozdě. (31.01.2010)

„Nie je slušné najať si niekoho, aby ti zabil otca.“ – „V tom prípade som neslušné dievča.“ Nikdy som nevedel, čo si mám o AMERICKEJ KRÁSE myslieť – už keď som ju videl v kine, bol som zmätený a teraz, o 10 rokov neskôr, na tom nie som o nič lepšie. Jedno som ale vedel už vtedy. Niečo sa mi na nej pozdávalo, vlastne sa mi toho na nej pozdávalo DOSŤ. Od zvláštnej hudby cez svojrázne herecké kreácie (najmä obdarená Thora Birch a vtedy ešte neotravný Spacey,naopak Bening je nesympatická krava a je mi jedno, že to bol umelecký zámer) po kultové scény (igelitové vrecko) po skvelé hlášky („Neviem ako vy, ale ja si idem vypiť.“). Vynikajúci je tiež neodhadnuteľný, všetkého schopný scenár. Ten prostredníctvom cynického rozprávača nemá problém na samom začiatku nás informovať, že hrdina na konci zomrie. Ale nie je mŕtvy vlastne už teraz? Kontroverzná snímka (ktorej sex, násilie ani vulgarizmy nerobia problém) strieľa do posadnutosti (zďaleka nielen americkej) dokonalým životom (dom, auto, žena, dieťa, práca), kde sa na fotkách všetci usmievajú, ale skutočnosť sa nenávidia a zo všetkého najradšej by sa pozabíjali. Inak, v tom roku sa v kinách objavili dve výborné výpovede z pracovného pomeru. V Klube bitkárov to bola sila, ale po skúsenosti s mnohými hajzlami-zamestnávateľmi, ktorí VERIA, že na nich nie je, musím uznať, že tá z Americkej krásy sa dá v praxi využiť oveľa elegantnejšie. Kino Považan NMnV 2000 (26.12.2004)

Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama. (13.06.2007)

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec. (01.09.2008)