Cesta do zatratenia

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE. (15.08.2009)

Myslel jsem si, že můj vkus je orientovaný pouze na Horory a Asii, tenhle film potvrzuje, že mým oblíbeným subžánrem jsou i drsné gangsterky. Opět vynikající herecký cásting, v životě jsem Hanskovi nedržel palce jako zde ( Strašnéj frajer!) a jakmile se na scéně objeví psychopatický Jude Law, tak od první vteřiny mu přejete to nejhorší. Určitě je potřeba vyzdvihnout i úžasně temný retro styl, inteligentní story a parádní soundtrack, ke konci i slzička ukápla. Vše je vlastně bezchybné, nelze nic vytknout. (26.11.2014)

Tahle atmosférická gangsterka má díky Mendesovi docela netradiční vizuál (pro žánr, ne pro Sama) a je barevnější než je zvykem. Tak nějak až nezvykle "krásná", ale přesto temná. Herecky vynikající a ta odporná kreatura Jude Law předvádí moji parádičku s mincí opravdu pěkně. V RTP je několik výjmečných scén, ale z Thompsonu v dešti se vám zastaví srdce. (07.01.2012)

Napoprvé mě převálcoval. Od první sekundy až do konce obrazově oslnivý filmový zážitek. Z každého záběru je cítit bezchybná souhra skladatele Thomase Newmana (charakteristicky působivý, ale ne úplně stejný), kameramana Conrada L. Halla a Sama Mendese, který potvrdil svou režijní výlučnost. Režisérovým pomníkem nechť se stane lahůdková scéna v dešti, v níž kulky baletně smetou gangstery, a pak dovolí Paulu Newmanovi ukázat, čemu se říká mistrovství jednoho pohledu. Pravda, s odstupem už Road to Perdition nepůsobí obsahově tolik vitálně. Jde o jednorozměrný výlet otce a syna, který na komplexnost Americké krásy a Mariňáka nemá. (02.08.2010)

Mé oči hltaly každý nádherný záběr, uši se kochaly hudební složkou filmu (připomínající mi náladou Mendesův snímek AMERICKÁ KRÁSA)... a můj mozek měl co dělat, aby všechno toto stačil vnímat, zpracovávat, vyhodnocovat, archivovat a současně vydávat nezbytné signály do dalších částí těla (očím ke spuštění slz, koutkům úst k úsměvu, nohám k nakopnutí Maguireho atd.). Za použití všech možných prostředků je zde výborně vystavěna atmosféra - déšť, tma x slunce, denní světlo, voda etc. Bylo by hříchem nezmínit také práci kameramana - kamera je prostě perfektní (klidné najíždění, objíždění objektů, zaostřování a rozostřování objektů, hra se stínem a dalo by se pokračovat dále). Mírně jsem se obával toho, jak si Sam Mendes pohraje s citlivým námětem. Jde o dostatečně citlivé téma na to, aby se dalo zmršit a z takto zpracovaného výsledku by pak divákovi zůstala jen divná pachuť v mysli. Naštěstí Mendes předvedl, že i tuto oblast má v malíčku - samotný závěr přesvědčí i nás ze "staré školy", že vše je jak má být (že dobré je dobré a špatné špatným bez ohledu na to, jak to kdo vyargumentuje). Vše je navíc předloženo bez zbytečného moralizování a okecávání. Shrnuto a podtrženo: Tomuto teda říkám čistá filmařina - krásně natočené, výborně zahrané... a s myšlenkou, která člověku něco dá. (18.01.2004)