Cesta do zatratenia

Poctivý hold gangsterkám, který v několika momentech přesahuje i své vzory a stává se sám nezapomenutelným. Film táhne dokonalé herecké obsazení a vychutnané čekání na povinnou, od začátku tušenou finální přestřelku, která je opravdovou pocitovou lahůdkou a překrásným zadostiučiněním pro diváka. Mendes má perfektní cit pro vymezení si vlastního hřiště a následné rozehrání bravurní hry. Nádhera. (24.09.2009)

Mafiánské filmy dokážou mít sílu, dokážou. Je k tomu ale potřeba pár dost zásadních věcí a ty tady dobré sice jsou, ale ne natolik dobré, abych si je nadobro vypálil do hlavy. Příběh? Nechci říkat, že je úplně nezajímavý, ale přiznám se, že zajímavých částí bych v něm našel méně než pomálu. Hudba? Hezká, vždyť jí složil Thomas Newman, ale v závějích mlhy a šedě, jako celý film. Herci? Dobře, ti jsou dobří, těm se skutečně nic vytknout nedá. Akce? Rychlá, efektivní, ale okamžitě jsem na ní zapomněl. Výsledkem je film, který u mě skončil tak nějak na půli cesty. Prvně jsem u něj usnul, podruhé jsem ho s veškerým vypětím sil shlédnul. Nezaujal mě a asi nikdy nezaujme. Holt mafiáni ve filmech své krále už dávno mají. (09.05.2011)

Natočeno podle úspěšné komiksové série Maxe Allana Collinse. Sam Mendes svou Americkou krásou nabudil u kritiky i fanoušků taková očekávání, že by je nedokázal uspokojit, ať by se snažil sebevíc. Z mého pohledu a po střízlivém uvážení dávám přednost Cestě do zatracení. Jasně, z hlediska výběru látky to byla zjevná sázka na jistotu, ale u Americké krásy ten kalkul byl taky, byť rafinovanější. Mendesova gangsterka je po všech stránkách kompaktní snímek s perfektní kamerou, silným příběhem a charismatickými postavami. Srovnám - li Cestu do zatracení s tím, co jsem zhlédl v posledním roce, nezbývá mi než hodnocení zvýšit na pět hvězdiček. Celkový dojem 90 %. (14.06.2006)

Mé oči hltaly každý nádherný záběr, uši se kochaly hudební složkou filmu (připomínající mi náladou Mendesův snímek AMERICKÁ KRÁSA)... a můj mozek měl co dělat, aby všechno toto stačil vnímat, zpracovávat, vyhodnocovat, archivovat a současně vydávat nezbytné signály do dalších částí těla (očím ke spuštění slz, koutkům úst k úsměvu, nohám k nakopnutí Maguireho atd.). Za použití všech možných prostředků je zde výborně vystavěna atmosféra - déšť, tma x slunce, denní světlo, voda etc. Bylo by hříchem nezmínit také práci kameramana - kamera je prostě perfektní (klidné najíždění, objíždění objektů, zaostřování a rozostřování objektů, hra se stínem a dalo by se pokračovat dále). Mírně jsem se obával toho, jak si Sam Mendes pohraje s citlivým námětem. Jde o dostatečně citlivé téma na to, aby se dalo zmršit a z takto zpracovaného výsledku by pak divákovi zůstala jen divná pachuť v mysli. Naštěstí Mendes předvedl, že i tuto oblast má v malíčku - samotný závěr přesvědčí i nás ze "staré školy", že vše je jak má být (že dobré je dobré a špatné špatným bez ohledu na to, jak to kdo vyargumentuje). Vše je navíc předloženo bez zbytečného moralizování a okecávání. Shrnuto a podtrženo: Tomuto teda říkám čistá filmařina - krásně natočené, výborně zahrané... a s myšlenkou, která člověku něco dá. (18.01.2004)

Hanks v drsňácké póze válí a Newman si roli mafiánského bosse s přehledem dává. První půle mě příjemně atmosféricky ničila (počasí skvěle dotváří pochmurný svět). Mendes si hraje se zpomalovačkami ve správných chvílích a napínavé momenty působivě eskalují. Přechod v polovině na trochu odlehčenější kolej na mě ale úplně nezapůsobil a změna tempa mi rozhodila balanc. Pokud film vidíte poprvé až po 20 letech (můj případ) nepotěší ani spousta dnes už několikrát viděných scén. Ovšem zde několikrát zmiňovaná finální scéna v dešti je opravdu neskutečně nařvaná. (14.01.2024)