Cesta do zatratenia

Když řeknu, že ve filmu hraje Tom Hanks, Paula Newman a Jude Law, je jasný, že herecké výnoky budou na hodně vysoké úrovni. Když řeknu, že režisérem byl takový profík jako Sam Mendes (Americká krása, Mariňák), dává celkem smysl, že ani Road to Perdition nebude nějakým průměrným dílkem. A dodejme ještě, že za kamerou stál Conrad L. Hall, který si nakonec odnesl Oscara, a že hudba je dokonalou pastvou pro uši. Tak proč sakra ty čtyři hvězdičky? Především proto, že mě Road to Perdition nikdy nedokázalo úplně strhnout a to ač se můžu pokládat za fanoušky gangsterek a mafiánských filmů. Moc tomu všemu ani nenapomáhá fakt, že je vám od prvního záběru jasné, jakým směrem se bude celý film odvíjet a jak skončí, čož nás přivádí k tomu, že po většinu času prostě jen čekáte až dojde k tomu, k čemu má od začátku dojít. Navíc si připočtěte značné množství sentimentu, pomalých "dojímavých" scén a (jak už jinak) předvídatelné dialogy. I přes všechny tyto výtky, má Road to Perdition určitě něco do sebe. Na nejvyšší ligu to ale bohužel nestačí. (29.10.2006)

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE. (15.08.2009)

Asi jen absolutní blázen by od Road To Perdition mohl očekávat druhou Americkou krásu...Oba jsou to naprosto rozdílné snímky, které spojuje jen několik málo věcí - geníální kameramanské řemeslo (Conrad L. Hall) a režie, nádherná hudba (opět Thomas Newman) a vynikající herecké výkony (Hanks snad neumí ani zahrát špatně).Navíc má snímke velmi silný závěr, který spíše než rozplakal naprosto rozklepal a tak jsem z kina odcházel s pocitem dosud nepoznaným :) (09.11.2002)

// Jak to ten Mendes jenom dělá ? Každý konec jeho filmu je tak napínavý, že mě doslova zvedá ze židle/křesla/gauče ! Člověk prostě ví co příjde, ví že to přijít musí, ale nechce aby to přišlo a tak čeká a čeká až to příjde. A poněvadž tohle není filosofický krouže už se v tom dál nebudu nimrat, prostě to přišlo a já jsem nakonec rád i nerad, jsou to ale emoce a to je hlavní. No a ta scéna v dešti, daaamn. Takže ano, s Road to Perdition mě Mendes taky dostal. 8/10 (23.08.2011)

Co může dokázat skvělá souhra režiséra a kameramana? Déšť v noci snad ještě nikdy nebyl tak atmosferický... Ale čeho si cením ještě víc jsou momenty typu Sullivanova pomsta u auta, odchod z vyúčtování s Connorem, kdy byl výsledek jen jakoby náhodou zobrazen v zrdcadle, nebo závěr točený přes okno - dokonalé, vážně. Až mě mrzí, že filmu s tak fascinujícími momenty, perfektní vizuální stránkou a výbornými herci nemůžu dát plné hodnocení. Nemůžu, protože forma jaksi předčila obsah, vztahy mezi postavami mohly být zajímavější, když už ne rozvinutější (a teď nemyslím, že by se měla zvětšit stopáž) a emocionální dopad taktéž nedosáhl svého potenciálu, zvlášť když se ona klíčová událost ve středu filmu přešla bez jediné slzičky, či vzpomínky... Lepších 8/10 (09.09.2008)