Cesta do zatratenia

Tom Hanks není zrovna můj favorit, ale tady zahrál parádně a nejen on. Třeba Dan Craig, myslel jsem si že v kategorii mafianů nikdo ani na moment nepřekoná Joa Pesciho v oboru "mafián-surovec" ale scéna kdy Dan doběhne Michaela, který zrovna chytil svýho syna a ty pohledy tam, hmm v tu chvíli mně bylo jasný že začne bejt velmi brzo hodně lidem horko a po větě "je to tvůj syn, to mě stačí" nasledoval ještě jeden pohled se rozjasnilo úplně. Každý film, kterýmu dávám nadprůměr mně musí něčím zasáhnout a tady zafungovaly dva elementy, totální herectví všech zůčastněných a vynikající obrazová složka. Těch záběrů co mám teď v hlavě je víc, ale samozřejmě vrcholem je závěrečný střílecí scéna, kterou jako třešinku na dortu ještě zvýraznily herecký výkony Paula Newmana s Tomem Hanksem a právě to propojení dokonalýho obrazu a mistroveského herectví udělalo tuhle scénu věčnou. Jediný co jsem nesplknul až s takovou chutí byl vyvíjející se vztah mezi otcem a synem, tam to chtělo ještě přidat nějakou tu minutu, nějakej ten dialog, pohled nebo gesto, ale i tak patří tenhle bijáček mezi ty, kvůli kterým milujeme kouzlo pohyblivých obrázků, slyšící na jméno Film. (23.08.2012)

Hanks v drsňácké póze válí a Newman si roli mafiánského bosse s přehledem dává. První půle mě příjemně atmosféricky ničila (počasí skvěle dotváří pochmurný svět). Mendes si hraje se zpomalovačkami ve správných chvílích a napínavé momenty působivě eskalují. Přechod v polovině na trochu odlehčenější kolej na mě ale úplně nezapůsobil a změna tempa mi rozhodila balanc. Pokud film vidíte poprvé až po 20 letech (můj případ) nepotěší ani spousta dnes už několikrát viděných scén. Ovšem zde několikrát zmiňovaná finální scéna v dešti je opravdu neskutečně nařvaná. (14.01.2024)

Syrový snímek, který patrně musí chytnout za srdce, což se u mě bohužel nepovedlo. Nedařilo se mi do děje proniknout natolik, abych neustále nepřemýšlel nad technickou stránkou filmu, či dokonce na úplně odlišné věci se snímkem nesouvisejícím. Nevím proč, ale nevyhovoval mi příliš ani způsob vyprávění příběhu, i přesto, že je de facto hodně podobný třeba Pulp Fiction; dlouho se nic neděje, aby pak během několika vteřin zheblo 5 lidí pod tíhou olova. Mendes je mi ale sympatický svými nečekanými závěry, hudba Thomase Newmana plná pizzicata a klavírku je skvělá, avšak nedokážu přemoci svůj dojem, že po Americké kráse a Odpočívej v pokoji (do kterého udělal dokonalou úvodní melodii, ale nevěřím, že něco nezkomponoval i do samotného seriálu), je to v úplně stejném stylu. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen to, že Road to Perdition je zcela o něčem jiném a mě pak hudební podkres vyrušoval z konceptu a vzpomínal jsem tak spíše na balzamování mrtvol ze seriálu Six Feet Under. Road to Perdition má ale úchvatnou, i když trochu kýčovitou, atmosféru, dokonalé herce, kteří předvádějí dokonalé výkony a několik velmi zajímavých scén......Mimochodem, během psaní komentáře jsem po každé dokončené větě měnil hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami, je to trochu kruté váhání... (24.09.2006)

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE. (15.08.2009)

Gangsterka? K čertu ani studie vztahu otce a syna to není. Nemít tak skvělý obsazení, ani pes by po tom neštěkl. Je to příliš nudný, plný vaty a bez něčeho, co by člověka opravdu připoutalo k příběhu. Zápletka je příliš neuvěřitelná, hloupá, trapná a možná i trochu směšná. Atmosféru doby zachytili jenom pomocí kostýmů a dekorací, ale žádná postava tu neměla ten šmak starýho, prohibičního. Možná je to tím, že je to vlastně strašlivě povrchní. Celou dobu jsem to srovnával s hrou Mafia, která tu atmosféru má od prvních okamžiků. Navíc se tu objevuje jistý nešvar, a sice předvídatelnost děje (už při slovech: "Nebylo nám dopřáno mít vlastní děti," mi bylo jasný, jak to skončí). Konec už je jen posledním hřebíčkem do rakve. Předvídatelný je slabý slovo. Připadal jsem si, jako kdybych v křišťálové kouli viděl, co se bude dít. A okamžik, kdy zastřelí Newmana je doslova zářnej příklad hlouposti. Kulometem na padesát metrů rozstřílí šest chlapíků kolem něj a Newman nemá ani škrábnutí. Navíc absence zvuku při té scéně, dodávající filmu "poetičnost" ztracené šance na dobrý snímek mě opravdu dostala. Je smutný, že každý tu píše, jak se zklamal, ale dá s ostatním stádem čtyři hvězdy. To není můj případ. (24.09.2006)