Koniec starých čias

Práce s knižní předlohou je v tomto filmu vcelku vynalézavá a přestože smysl a základní kostru předlohy na plátno převádí celkem věrně, nebojí se s nimi tvůrčím způsobem pracovat, doplňovat a měnit. Ve filmovém podání působí ovšem vyznění příběhu daleko bezstarostněji a rozmarněji. Film je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také partajním hrátkám v nichž jde především o to, jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak a ze stejného důvodu jej elegantně dostat ze hry. Naproti tomu je kniha, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal, ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Jednotlivé postavy příběhu jsou ve filmu obsazeny poměrně přesně. Samozřejmě pomineme-li ne nepodstatný fakt, že v knize sice Jeho Jasnost kromě ruštiny, francouzštiny, italštiny a angličtiny vskutku hovoří také česky, ovšem se silným ruským přízvukem a sluha Váňa jiným jazykům než ruštině nevládne vůbec. Herecké výkony jsou opravdu nadprůměrné, prakticky bez slabších míst. Za všechny stačí zmínit například skvostně zahraný part Jiřího Adamíry. Šofrova kamera je tradičně nadprůměrná a exteriéry podzimního parku i prosvětlené zámecké interiéry filmu svědčí opravdu mimořádně. Konec starých časů není film nikterak omračující, nýbrž spíše tichý a civilní. Rozhodně je však řemeslně velmi slušně natočený. Je otázka, byl-li by někdo z našich režisérů schopen lépe vystihnout onu temnou a existenciální stránku děje jíž Menzel zcela pomíjí... Možná František Vláčil, pokud by měl tu příležitost a také, pokud by se toho po martyriu s Markétou odvážil... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, jatamansi, Lewaso (20.08.2008)

100% za dramaturgii - tekuté a téměř neuchopitelné téma české identity ve svém specifickém dějinném období, navíc točeno za komoušů.. Klobouku dolů! O první republice toho po etnografické stránce reálně víme naprosté minimum, resp. naše schopnost porozumění té době je z principu velice omezená - jsme v lepším případě obětí dějepisných floskulí (a v různých jejich variantách) a látka samotná je velmi složitá. Na hlavní otázky o tom, kdo to "my konečně svobodní" jsme a kam jdeme, v kontextu prvních let samostatné existence po pádu c. a k., budeme včele s historiky odpovídat přerývavě a příliš analyticky ještě dlouho, resp. postupujeme zdařile k tomu, abychom plně neodpověděli nikdy. Ano, to je docela přirozené a není se moc čemu divit, ale ta věčná a obsedantní tendence tak učinit je zrovna v tomto případě velmi silná. No nic. Bylo by dobré přečíst si Vančurovu předlohu, protože mi cosi říká, že můj obdiv by měl spíše patřit jemu. Film samotný pak považuju za velmi zdařilý, plný a konzistentní a zcela poplatný úrovni, neobyčejnosti a rukopisu Jiřího Menzela, jakkoliv jeho režie dialogů občas zakolísá (některé texty Abrhám recituje jako ze čtecího zařízení). (09.04.2013)

Dej se odehrava na zamku Kratochvil na ktery ma zalusk jeho docasny spravce. Ponevadz je bohaty a ma prostredky snazi se stat plnopravnym majitelem, coz ale neni v 20.let minuleho stoleti nic jednoducheho. Jednim z jeho rozkazu, ktery mu byl porazen jeho radoby prateli, je usporadani velkeho honu jako za dob slechty. Pri navratu z nej ceka doma na chtiveho regenta prekvapeni v podobe bohemskeho a extravagantniho (ne)knizete Alexeje (excelentni vykon Josef Abraham), ktery obraci zavedeny domaci poradek vzhuru nohama a pri svem jednani nenechava kamen na kameni, coz se znelibi rade lidi s typicky ceskymi vlastnostmi. Paradni ukazka ceskeho oscaroveho rezisera (Jiri Menzel), ze klasicke literarni dilo se da prevest do filmove podoby s velkou gracii a vtipnre odlehcenou noblesou. 80% (25.12.2010)

Méně známý Menzel, který si zde odskočil od hrabalovských adaptací k Vančurovi, a velmi se mu to povedlo. Jak film, tak knižní předloha stojí za seznámení. Na Konci starých časů mě baví symbolická analogie mezi koncem aristokratické éry na poč. 20. stol. a politickou situací končícího "totáče" r. 89, která dodává této retro komedii plusové body. Přijde mi, že se poslední dobou tento film objevuje v televizi výrazně dříve než v minulosti, ostatně dlouho jsem o něm vůbec neslyšel. O to příjemnějším překvapením pro mě byl objev tohoto filmu - Menzel měl již v minulosti na kontě jinou zdařilou vančurovskou adaptaci v podobě Rozmarného léta z r. 1967, nemohl tedy zklamat ani v tomto případě. Po Anglickém králi asi můj neoblíbenější Menzel. (08.06.2011)

Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu. (23.12.2004)