Na samotě u lesa

Takový typicky český film, který se možná snaží o něco víc než komediii, ale stejně jsem z toho v rozpacích. Na venkov se u nás ve filmu obvykle pohlíží brýlemi Pražáků, tak i tady. Jim asi připadá bizarní vše, co je jiné než městské. Jinak ale tento film nijak neuráží, nejsou v něm vulgárnosti a sprosťárny, rodina je tu podána celkem slušně, proto budiž - ale nic světoborného tento film rozhodně není. (04.10.2007)

Ďalšia z českých komédií, v ktorej hodnotení sa rozchádzam s väčšinou. Nečudujem sa a ani ma to nemrzí. Na samotě u lesa je film vzniknutý z málokedy nefungujúcej spolupráce tria Menzel-Smoljak-Svěrák, témou vyhovujúci normalizačným cenzorom, oslovujúci nielen cimrmanológov, ale väčšinu Čechov, ktorí v ňom okrem zapamätateľných a v zahraničí ťažko pochopiteľných hlášok, nachádzajú i časť seba, pričom nie je rozhodujúce, či patria k Pražákom, venkovanom, šoférom, ktorých nesmie predbehnúť nikto na Trabante a pod. Film úspešný a napriek tomu chvíľami nudiaci. Film, na ktorom obdivujem iba to, že jeho popularitu nezničilo ani nekonečné reprízovanie na všetkých kanáloch. (15.01.2011)

Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová - jedna z nejlepších filmových manželských dvojic. Jak jinak to mohlo dopadnout, když se sejdou takoví herci a navíc pod vedením pana Menzela. K tomu všemu ještě Josef Kemr, nad jehož vynikajícím výkonem nestačíte krouti hlavou. Vypadá to, jako kdyby se na samotě u lesa opravdu narodil. Mlynářovic pár v podání Ladislava Smoljaka a Nadi Urbánkové také nemají nejmenší chybu. Příběh působí tak mile a poklidně, že jen koukáte a když se dokoukáte, tak se divíte jak ten čas letí... Právem se může tento snímek řadit k zlatému fondu české kinematografie. (31.12.2007)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

No není ta česká země krásná?! Tohle uměl J. Menzel nejlépe. Vyprávět o obyčejných věcech neobyčejně lidským způsobem. Základem tohoto snímku budiž scénář pánů Smoljaka a Svěráka, který napsal sám život a v němž dotyční pánové zůročili své poznatky a zkušenosti při shánění chalupy. Předobrazem dědy Komárka (kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Josef Kemr), byl nějaký pan Lukčík. Myslím, že skutečným důvodem proč si tento snímek získal takovou oblibu a pozornost u českých diváků byl fakt, že v době natáčení se v něm spousta lidí vzhlédla, každý měl obdobné zážitky s nějakým tím " dědou Komárkem ". Taková kumulace zlidovělých hlášek se jentak nevidí. Konkurovat tomu může snad jen snímek Vesničko má, středisková. Básnické střevo nemám, ale při sledování takovýchto typů snímků, vždy dostanu velkou chuť, nějaký ten verš složit. Naštěstí (pro lidstvo) vždy zůstane pouze u té chuti :o) Tak vemte za vděk, alespoň pár hláškami z filmu. Upozorňovat na SPOILERY snad ani nemá cenu, tento snímek musel vidět každý a to hned několikrát. " To je nejlevnější zedník v kraji. 10Kč/hod. On tedy cihlu do ruky neveme, ale odborník je to na slovo vzatý" :o) Nevěříte? Tak tady jsou pádné důkazy: "Je tam dost písku pane Lorenc?....Řídký!....a teď?.....Dobrý :o) " pane Lorenc, uvezu to?..... NE!....a teď?.....Teď jo" :o) Nakonec ještě trošku z jiného soudku: " Vošáhlík je kdo?... Pošťák. Toho vy ale znát nemůžete. Ten chodí kolem 8.00 :o) " Ještěže jsem pro vás přišel. Nevím, jestli byste přišel dnes sám domů :o) p.s. a třeba se i někdy dozvíme, jak to bylo s historkou o vodníkovi, který pomohl mlynáři v boji proti vrchnosti :o) (15.01.2011)