Na samotě u lesa

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Uznávam, že hlášky sú tu luxusné, ale popravde Zdeňka Svěráka a jeho humor veľmi nemusím, vždy si teda radšej pustím napríklad Pelíšky. Samozrejmosťou sú tu výborné herecké výkony celej rady veľkých československých hercov a herečiek, ale príliš na verbálny efekt preťahované scény filmu ubližujú, akoby sa "geniálna" scenáristická dvojica bála strihu. Neviem, v detstve som to videl raz, kvôli tomu, že všetci v škole hláškovali - a chčije a chčije.. teraz znovu a stále žiadny veľký dojem. Je to celkom milé, ale to je asi tak všetko. Od polovice som sa pri filme vzhľadom k jeho monotónnosti začínal nudiť a záver filmu mne pripadal z kategórie odfláknutých. Taktiež hudba bola taká až veľmi úzkostne melancholická a čím viac sa film blížil k záveru, tým bol stále menej vtipný. (15.09.2019)