Ostře sledované vlaky

Ještě na gymnáziu sme se na to povinně museli dívat stejně jako jsme museli číst knížky Bohumila Hrabala. Bohužel Hrabalovi jsem nikdy nepřišel na chuť a doslova jsem byl z jeho knízek otrávený. I to se promítlo do sledování tohoto filmu, který je sice OSKAROVÝ, ale mě osobně nic nepřinesl, tak nějak přešel a nezanechal ve mě žádné stopy. 6/10 (17.09.2009)

Tak toto bol dosť nezáživný prešľap a že jeden z 100 najlepších filmov v histórii, to si ako niekto robí srandu, celá rodina sediaca pred TV obrazovkou civela na to a nechápala, čo na tom filme je také zvláštne aby mal také zvučné meno... okrem polovičky nezrozumiteľných dialógov, sa tu nedostaví ani poriadny vtip a umelecké vložky filmu vypadajú dosť silene a zasadené v tamtom povrchnom deji vypadajú len dosť nezáživne, nič viac. Menzel za 40rokov sa vo svojej tvorbe nikam neposúva, na tomto je vidieť že stále si drží svoj štýl tvorby, čo mi potvrdil jeho nedávnym Obsluhoval som anglického kráľa, veľa základných vecí majú tieto dva filmy podobné, najhoršie na tom je že aj celkovo sú dosť nevýrazné a ploché tak že divák z nich dohromady nič nemá. /20%/ ...a že víťaz Oscara, no sklamanie ako hrom, ďalší dôvod prečo neuznávať pofidérnych Akademikov od Oscara (18.11.2008)

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)

Kedysi a kdesi som napísal, že z filmových adaptácií Hrabalovho diela mám najradšej Postřižiny, Slavnosti sněženek a Ostře sledované vlaky. Včera som si po dlhšej dobe pozrel posledne menované a dnes by som už zmienený názor nenapísal. Myslím si, že Hrabalova novela sfilmovaním hodne stratila a nedokážem posúdiť, či to spôsobil Menzel alebo nesfilmovateľnosť predlohy. V každom prípade považujem Vlaky za nadpriemerný a vydarený film. Len som si ho včera užil menej, ako kedykoľvek predtým. (23.05.2011)

Světově nejproslulejší filmová adaptace textu Bohumila Hrabala coby první ryze český držitel Oskara za neanglicky mluvený film, to jsou Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, komorní tragikomedie o civilním rozměru války. Menzelova těsná propojenost s osobou i dílem Bohumila Hrabala se odrážela nejenom v tom, že byli blízcí a dobří přátelé, ale především v tom, že Menzel jako jeden z mála byl schopen proniknout k podstatě Hrabalovského textu, uchopit ho a volně ho po svém interpretovat. Byla tak zachována jemná a tolik osobitá atmosféra Hrabalových knih, ale navíc vznikla i zcela nová kvalita umělecká a filmová. Jiří Menzel se v tomhle filmu asi nejvíce vzdálil původní poetice adaptované knihy, ana má vždy dvě roviny - rovinu jazykovou a rovinu strukturální. V Ostře sledovaných vlacích Menzel charakteristicky Hrabolovské téměř ,,automatické" volné asociativní plynutí textu vzácně nerespektuje a rozbijí monolit složitě strukturovaných předlouhých souvětí, postavy mluví spíše civilněji a jejich řeč není tolik příznaková (čestnou výjimku tvoří postava Vlastimila Brodského). Rovina strukturální je ovšem zachována více - charakteristické Hrabalovské ,,figurkaření", postavy vždy svým způsobem bizarní, výjimečné, mnohdy stojící na okraji společnosti... Nejinak je tomu i tady - mladý elév Miloš Hrma - psychicky dosti labilní introvert, notorický sukničkář výpravčí Hubička (příznačný nomen omen), podivínský pan přednosta, vášnivý chovatel holubů a pokrytec, který má ústa plné vysoké morálky, ovšem tělo lačnící po radostech chtíče, nacistickou ideologií pobláznění drážní inspektor... Potlačen je ovšem pábitelský rys, není tu žádná dominantní postava ztotožňující se s vypravěčem... To, co se ovšem podařilo Menzelovi především, je dostat do příběhu dramatický oblouk, film má spád a stojí na kontrastu dvou činů a protikladných charakterových rysů - zbabělosti Miloše v otázkách nesmělých ozvěn erotiky vrcholící v pokusu o sebevraždu a občansky příkladného hrdinství v závěru filmu, kdy se obě linie protnou ve finální katarzi - břity vjíždějící do kolejiště zápěstí, kteréžto samo nakonec ostrým řezem dynamitu přetne kolejiště poklidného a ospalého maloměstského nádraží... (16.11.2006)