Postřižiny

Absolutní klasika, která je i po více než čtyřiceti letech tou nejlepší reklamou na české pivo, kterou může tuzemská kinematografie nabídnout. Jiří Menzel se moc nezabýval nějakým propracovaným příběhem, ale soustředil se spíš na naprosto úžasnou prvorepublikovou atmosféru, vykreslení jednotlivých figurek (evidentně ze života odpozorovaných) a velmi specifickou poetiku, která i vysloveně erotické narážky podává romanticky a svým způsobem roztomile. Hodně dělá i prostředí pivovaru, které má svoje kouzlo a působí jako svět s vlastními pravidly. Ve výsledku pak nevadí, že děj není nijak konzistentní a je sledem jednotlivých epizod, které jsou víceméně vtipné, humor je ale po celou dobu laskavý a nikoho neurazí a i určitý sexismus, který tu hraje významnou roli, je podán poeticky a s nadsázkou. Samotná pointa je pak symbolickým koncem jedné éry, která se už nikdy nevrátí. Obsazení je pochopitelně perfektní a zejména dvojice Magda Vašáryová a Jaromír Hanzlík je naprosto fenomenální, Jiří Schmitzer za nimi ale o moc nezaostává, i když jeho postava je záměrně ne tak výrazná, z vedlejších úloh pak vyčnívají zejména Rudolf Hrušínský a Petr Čepek. Je asi pravda, že snímek je až moc líbivý, naivní a laskavý a chybí v něm vyloženě záporná postava, tolik to zase nevadí, protože díky tomu pak působí jako by snově, surreálně a tak trochu mimo jakýkoli čas, což mu umožňuje získat onen status nestárnoucí klasiky. 80 % (14.08.2022)

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)

Jediný film, který můžete shlédnout!!! U všech ostatních je pravopisně správný tvar zhlédnout, ale protože na Postřižiny se díváme (shlížíme) z výšky, až z vrcholku pivovarského komínu, i leckterý zuřivý lingvista a jazykotepec nad vaším „film jsem shlédnul“ rád přimhouří oko. Zábavná, milá a dusně erotická (Ta káď! Ty elektrohrátky! Ta pumpička!) exkurze do varny pivovaru. Neskutečný šoumen pan Hanzlík: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ (20.11.2013)

Největším plusem tohoto filmu je krásná mladá Magda Vášáryová, kterou si snad jako neodolatelnou paní správcovou oblíbí snad každý muž. Druhým plusem je vynikající režie Jiřího Menzela. Třetím a čtyrtým plusem jsou oba představitelé mužských rolí; Jiří Schmitzer jako prototyp skormného, pečlivě vychovávaného muže, zatímco Jaromír Hanzlík coby Pepin jako ožrala, neznaboh a hulvát. A to pivo...eh! (25.07.2008)

Zdá sa, že Jiří Menzel je skutočným a jediným odborníkom na adaptácie Hrabalových kníh. Film dosahuje dokonalosti snáď po všetkých stránkach - má skvelé herecké obsadenie nad ktorými kraľuje určite Magda Vášaryová, tak aj hlavný zdroj zábavy, ukričaný Pepin v podaní nezabudnuteľného Jaromíra Hanzlíka. Okrem toho má film aj skvelé výtvarné spracovanie, kameru a hudbu. Musím však tiež povedať, že trocha prilepšujem, pretože niektoré scény sa mi zdali trocha prevarené a aj pri jeho svižnej stopáži som sa pár krát neubránil pohľadu na hodinky. (25.06.2008)