Národní třída

50% Líbil sem mi Altrichterův debut SCHMITKE, zejména pro svou psychedelickou zacyklenost a děj izolovaný na sudetském maloměstě. N.T. ake spíš působí potřebou vyhovět divácké zakázce po hrdinech z lidu, kteří pro facku, hospodské moudro a nějakého "čuráka" nejdou příliš daleko. Celé dílo sálá značnou neautentičností (ostatně ho napsal lev solónu Jaroslav Rudiš o jehož příslušnosti či zkušenosti s nižší třídou z jižáku lze minimálně pochybovačně debatovat) a hlavní postava Vandama (u níž lze alespoň částečně pochopit zdroj frustrace) je bohužel neskutečně jednorozměrná mudrlanstká krabice, ostatní postavy si vystačí s jednoslovnou charakterizací a totální prázdnotou. Paradoxně Vandam je asi jediným dobrým důvodem ke shlednutí filmu a musím alespoň trochu obdivovat Čermákovu jadrnou flow s jakou absolutně bezemotivně trousí procesí "čuráků" a "píč". Nicméně třeba jeho televizní postava Rapla mi příjde v nečem svojší a košatější. Altrichter se do budoucna bude doufám věnovat vlastní tvorbě. (19.03.2020)

Název milostné balady zakotvené mezi lesem a paneláky je zřejmě odvozen od toho, že o hlavní postavě filmu Vandamovi (přezdívka podle herce a režiséra Van Damma) se v jeho pivní partě říká, že právě on dal 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě první ránu, která odstartovala společenskou změnu. Ovšem jednak má dotyčný mýtus zásadní trhlinu, kterou film odhalí až příliš brzy, jednak v sídlištní hospodě Severce, dvojčeti výčepu ze seriálu Most!, panuje z nových poměrů spíše trpká deziluze. Vandamův alias Čermákův ranař spadá do moderní linie antihrdinů od Mostu! po krimi Úhoři mají nabito, kteří si mužnost dokazují způsobem, jenž nebudí zrovna sympatie.Navíc mu sice pomáhá humor, avšak zrazují ho literární pozůstatky předlohy, tvořené vesměs hrdinovým monologem. Druhou slabinu představuje odstředivá jalová satira s natolik obehranými prvky, jaké zosobňují nemilosrdní developeři, proradní politici či zbohatličtí snobové. Což zamrzí, protože tam, kde se film drží Vandamových důvěrných rituálů, vykazuje režijní rukopis, náladu, vtip i napětí. Zašlé bytové i hospodské retro je přesné do posledního detailu sepraných záclon stejně jako výmluvný pohled servírky na silácké filozofování kumpánů u půllitrů. Rovněž odhalení bolestných bodů Vandamovy paměti má svou tichou sílu. Vůbec nejčistší okamžiky. Čermák by měl jen divákům umožnit, aby si k němu našli cestu sami, bez stylizovaných nápověd vnitřních monologů. (29.03.2020)

Mám rád filmy o rebelech, kteří jsou kvůli svému nonkonformismu trnem v oku svému zkostnatělému okolí (viz Frajer Luke, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid vs. Larry Flynt apod.). Ale abych takovému rebelovi fandil, musím s ním vnitřně souznít - chápat jeho motivace, alespoň částečně sdílet jeho pohled na svět, a věřit, že právo je na jeho straně. Vandamovy motivace jsem sice chápal, ale jinak mi byl kompletně nesympatický. Ve své hlavě sice bojuje za spravedlnost, ve skutečnosti je to ale pouze sobecký primitiv s fašistickými manýrami, jenž uznává pouze svůj (notně omezený) pohled na svět a každý problém by nejraději řešil násilím. Právě v tom se nejvíce liší od skvělých hrdinů zmíněných snímků, kteří kvůli svým sklonům k volnomyšlenkářství a touze po svobodě vlastně bojují (byť třeba i nevědomky) především za druhé. Zatímco Vandam (ve výborném Čermákově podání) hájí primárně svoje zájmy, navíc způsoby, které jsou prakticky neobhajitelné. __ Národní třída je velmi dobře natočený i zahraný film, ale pokud opravdu bylo záměrem natočit kriticky laděný portrét tohoto typu lidí (a že takových vulgárních sebevědomých hovad bohužel žije všude habaděj), pak tvůrci v čele s Altrichterem prostě umělecky selhali. Dalo by se možná namítat, že třeba Vlk z Wall Street taky může na někoho snadno působit jako svého druhu adorace DiCapriova Belforta, Scorsese ve svém filmu ale několikrát dává jasně najevo, že Belfort je navzdory vší své zábavnosti, vychytralosti a šoumenství pořád především zločinec, který zbohatl skrze podvody. Navíc konec z něj nedělá žádného hrdinu, ale "pouze" velmi schopného člověka, jemuž jsou ostatní ve své naivitě (a hamižnosti) ochotni naslouchat. Kdežto finále NT dělá ze svého antihrdiny téměř mučedníka, jehož názory a životní styl stojí přinejmenším za zvážení. Opravdu mi nedělá dobře představa, že by někomu mohl takový zamindrákovaný a nebezpečný kripl sloužit jako životní vzor... 60 % (14.03.2021)

Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí. (26.09.2019)

Nebudu tak přísný jako mnoho z mých spoluhodnotitelů. "Nelze člověka soudit podle toho, co je, ale jak se tím, co je, stal," řekl Karel May a mě se tento jeho citát líbí. Důležitá je motivace a kořeny přemýšlení u jakékoliv skupiny lidí a snaha tvůrců o toto zobrazení je v Národní třídě patrná. Teď jde o to, jak se jim to povedlo a podle mě tak napůl. Někdo jako je hlavní hrdina si nezaslouží ani adoraci, ani okamžité zatracení a to by měli zohlednit diváci i kritici. Kromě již uvedeného (Čermák, Cina, kamera, hudba) se mi líbil dějinný kontext současnosti se socialismem a pak Kateřina Janečková, která konečně dostala jinou roli, než je televizní blbina nebo čurda. Druhý film Štěpána Altrichtera je úplně jiný než Schmitke a popasoval se s ním se ctí. Dávám 70% hlavně za to, jak atmosféra snímku ke konci ostře houstne! (17.10.2019)