Národní třída

Knižní předlohu jsem přečetl během jednoho dne, bohužel si už nevzpomínám na celý děj, ale dokážu si vybavit atmosféru v knize vykreslenou. A musím říct, že u adaptací bývám hodně přísný, avšak v tomto případě jsem doslova nadšený. Cítím totéž co při četbě, navíc volba hereckých představitelů je excelentní. Co mi trochu nesedělo byl vyhrocený závěr, nicméně nevylučuji, že tomu tak nebylo i v knize. Hodně by mě zajímal názor pana Rudiše, jak je on spokojený s výsledkem. Nízké hodnocení mě překvapuje, domnívám se, že je nezasloužené. (20.03.2020)

Na Národní třídu sa dobre pozerá a je to celkom fajn zážitok v plnom kine. Podotýkam, že v bratislavskom multiplexe. Dej pekne odsýpa, Čermák perfektne hrá, atmosféra sídliska ujde. Lenže je to celé brané zhola prvoplánovo, kde sú tí bohatí zlí a tí chudobní (inak míňajúci plácu dennodenne v krčme) "iba" magori. Zrejme bolo zámerom Vandamma vykresliť ako magora, ktorý to má v hlave dosť popletené, ale prečo si máme myslieť, že obyvatelia sídliska sú proste socky, keď to tak, snáď na zopár výnimiek, nikde tak u nás nie je. A že by nimi boli roboši, čo zarábajú určite viac ako učitelia, sa mi už veriť nechce vôbec. No a prečo chce tento chlapík zachrániť existenciu takéhoto pajzlu, keď by si jeho majiteľka mohla otvoriť po jeho zbúraní ďalší niekde blízko, nedáva zmysel už vôbec. Inak ale slušné remeslo a kvalitní herci, len to chcelo viac doladiť. (12.01.2020)

"Dobré ráno, čuráci!" Hynek Čermák předvedl bravurní výkon. Postava Vandama byla prostě krásným zosobněním typického extrémistického Čecha, co vysedává v hospě, všemu rozumí nejlépe a všechno přece vyřeší tím, že dá někomu přes držku. Snaha sbalit ženskou větou "Tak co?" je stejně vtipná, jako když ji konečně sbalí, ona se rozhodně, že mu dá, on tam pět sekund něco šolichá a pak se na ni hotový svalí. Slovní spojení "protože to říkám" je jen dokonalou třešničkou na tom, jak vlastně takoví "primitivové" přemýšlí. "Já nejsem žádnej nácek, já mám lidi rád. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj bezdomáči, vole, ciginy, smažky, socky, rusáci, pšonci, pingpongáči, vole, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi na světě, když nedělaj bordel. Když dělaj bordel, tak s tím prostě malý problém mám." Aneb nejsem rasista, ale... :D "Ty vole mluv česky, tady jsi v Čechách. Já kdybych byl v cizině, tak taky mluvím cizincky." Ten film je vlastně nabitý ukázkovou satirou... "Já nevím, kam tady ženský choděj na kafe. Do kauflandu, ne?" Je nabitý ukázkovým mačochismem, ukázkovými ožraly, ukázkovými hovady, ukázkovými trouby. Zde ale z humorné satirické stránky nakonec vzdejde smutný pocit, nejen nahlížením do postavy Vandama střípky z jeho dětství a minulosti, ale i myšlenkou, že takoví lidé opravdu chodí mezi námi. Přesně ti lidé, co šíří všechny fake news, prosazují domobranu proti každému, kdo není bílý. Ti lidé, co tvrdí, že testováním na covid vám vláda strká do mozku čipy a parazity a nevím co ještě.. Takže vlastně je to veselá satira, ale smutná realita. (18.03.2021)

Název milostné balady zakotvené mezi lesem a paneláky je zřejmě odvozen od toho, že o hlavní postavě filmu Vandamovi (přezdívka podle herce a režiséra Van Damma) se v jeho pivní partě říká, že právě on dal 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě první ránu, která odstartovala společenskou změnu. Ovšem jednak má dotyčný mýtus zásadní trhlinu, kterou film odhalí až příliš brzy, jednak v sídlištní hospodě Severce, dvojčeti výčepu ze seriálu Most!, panuje z nových poměrů spíše trpká deziluze. Vandamův alias Čermákův ranař spadá do moderní linie antihrdinů od Mostu! po krimi Úhoři mají nabito, kteří si mužnost dokazují způsobem, jenž nebudí zrovna sympatie.Navíc mu sice pomáhá humor, avšak zrazují ho literární pozůstatky předlohy, tvořené vesměs hrdinovým monologem. Druhou slabinu představuje odstředivá jalová satira s natolik obehranými prvky, jaké zosobňují nemilosrdní developeři, proradní politici či zbohatličtí snobové. Což zamrzí, protože tam, kde se film drží Vandamových důvěrných rituálů, vykazuje režijní rukopis, náladu, vtip i napětí. Zašlé bytové i hospodské retro je přesné do posledního detailu sepraných záclon stejně jako výmluvný pohled servírky na silácké filozofování kumpánů u půllitrů. Rovněž odhalení bolestných bodů Vandamovy paměti má svou tichou sílu. Vůbec nejčistší okamžiky. Čermák by měl jen divákům umožnit, aby si k němu našli cestu sami, bez stylizovaných nápověd vnitřních monologů. (29.03.2020)

Chtěl-li tenhle film něco říci (ne, že bych o tom byl přesvědčen), tak asi nejvíce z něj vyznívá: "Málokdo je černobílý." To je asi největší poselství tohohle jinak nevyrovnaného filmu. Co vlastně chtěl říci? Čím přesně chtěl být? Chtěl opravdu všechno říci tak, jak řekl? Jednou tragicky, podruhé parodicky, potřetí trapně? Má to zábavné momenty, to ne že ne, Čermák si to jistě užil, trochu mi bylo občas trapně za Cinu, který se do své postavy ne vždy dostal (a to ho mám jinak rád), potěšila Stárková se svým vlastním hlasem a mile překvapila Janečková. Obecně ale tak trochu nemastný neslaný. (07.02.2020)